Herbáře

 

Neodmyslitelnou součástí botaniky je herbářování, přitom rozhodně nejde o něco, čím jsou jen "obtěžováni" žáci základních škol, ale jde o nezbytnou vědeckou dokumentaci. Položky v herbářích definují typy taxonů (nezbytné k popsání nových taxonů; typy viz. materiál k nomenklatorice), mohou dokládat historické rozšíření taxonů, jejich morfologickou variabilitu nebo správné určení vzorků použitých i k molekulárním studiím apod. (vzorky bez herbářových dokladů nemají smysl). Herbáře provozují nejrůznější vědecké instituce (muzea, školy, botanické zahrady, botanické ústavy), existují ale i sbírky soukromé. Největší jsou herbáře Pražské (PřF UK, NM), patří mezi největší v Evropě. Velmi užitečnou stránkou je Seznam herbářových sbírek v ČR (provozuje Moravské zemské muzeum). Klíčem ke světovým herbářům je stránka Botaniky nikde http://botanika.nikde.cz/sherbar.htm. V případě zájmu Vám pracovníci v herbářích rádi položky ke studiu poskytnou (v případě nekomerčního využití služba zdarma). Novinkou je zpřístupnění nejvýznamnějších položek na Internetu - již běžné u velkých světových herbářů.

 

O zásadách herbářování se dozvíte více v publikacích:

 

·         Peciar V. (2004); Jak si uděláme herbář In. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin: 274-286

·         Hoffmannová E. (1984); Jak založit herbář; Mladá fronta

·         Křísa B., Prášil K. (1994); Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu; PřF UK v Praze

 

 

  Základy herbářové techniky (dle materiálu MZLU)

 

Sběr rostlinného materiálu

    Rostliny v terénu sbíráme do velkého sáčku z PVC. Sbíráme pokud možno celé rostliny (i s kořeny), nejlépe kvetoucí, popř. plodné. U stromů a keřů sbíráme přiměřeně velké části větví se všemi možnými náležitostmi (trny a jiné výrustky). Vybíráme rostliny dobře vyvinuté, nepoškozené, reprezentativní. Hlínu a jiné nežádoucí příměsi z kořenů odstraňujeme důkladným otřepáním.

    O všech sběrech si vedeme přímo v terénu poznámky (datum, místo sběru, charakter stanoviště, příp. barva květů, vůně). Rostliny je vhodné označit např. číslem (na papírku připevníme na rostlinu), pod kterým si vedeme zápis v terénním zápisníku.

    Při sběru rostlin pro herbář respektujeme zásady ochrany přírody. Nesbíráme v chráněných územích a nesbíráme ani zákonem chráněné druhy rostlin (jejich seznam je obsažen ve vyhlášce č. 395/92).

 

Preparace a sušení

    Nasbírané rostliny vkládáme mezi savé papíry (např. noviny). Není-li možné založit je ihned po příchodu z terénu, uložíme je v uzavřeném PVC sáčku do ledničky (vydrží několik dnů) a do novin založíme později. Při zakládání dbáme na to, aby všechny části rostliny byly řádně rozložené. Příliš vysoké rostliny, které by se nevešly na formát herbářové položky buď patřičně zohneme (většinou provádíme už při sběru) nebo je rozřežeme na více částí, které pak ukládáme společně na jednu položku. Ohyb můžeme u křehkých rostlin fixovat pomocí kousku papíru. Silné kořeny, hlízy nebo cibule rozřízneme na poloviny nebo na více plátků, které pak rozložíme na papír.

    Větší balík takto uložených rostlin zatížíme a necháme na suchém a teplém místě vyschnout. Aby rostliny neplesnivěly, překládáme je podle potřeby do suchých papírů (na začátku sušení každý nebo každý druhý den, pak méně často).

 

Herbářová položka

    Vylisované rostliny umístíme na čistý tužší papír a přilepíme na několika místech tenkými proužky papíru nebo lepící pásky, aby se posunováním nepoškodily.

    Běžně se na herbářové položky používá balící papír formátu A3. Pro herbář požadovaný k zápočtu ze systematické botaniky však stačí velikost A4 (může být i měkký papír).

    Každá herbářová položka musí mít tzv. herbářovou etiketu nebo-li schédu. Je to lístek o rozměrech asi 8 x 10 cm, který se přilepí do pravého dolního rohu položky (pro zápočtový herbář je možno použít razítka, které je k dispozici u vyučujícího). Schéda obsahuje tyto údaje o dané rostlině:

·         úplný vědecký, případně i český název rostliny a její zařazení do čeledi

·         název lokality, na níž byla rostlina sbírána

·         stručné ekologické údaje o stanovišti

·         nadmořskou výšku lokality (podle mapy)

·         datum sběru

·         jméno sběratele a určovatele

 

 

Co napsat na schédy, abychom se v nich vyznali nejen my, ale i druzí? (dle materiálu PřF MU Brno):

 

• Číslo etikety (JD02/111, Grulich 23825, 54/23)

• Počet (někdy se sbírají duplikáty nebo je potřeba rozdělit velkou rostlinu na kousky).

• Taxon (Carex hirta, Prunus, Viola x vindobonensis)

• Variabilita (např. flore albo)

• Země (Česká republika; Kazachstán Moravia, Gallia, Siberia)

• Oblast (fytogeografický okres nebo geomorfologický celek)

• Okres (distr. Semily, Finistère, Corse Haute, Kraków; bývalý okres nebo blízké město)

• Katastr (sídlo, k němuž naleziště vztahujeme; Aš, Břeclav-Poštorná, Praha-Dejvice, Poysdorf, Montpellier)

• Geografická lokalizace, naleziště (dolní část Košarských luk, 1,25 km SZ od soutoku Moravy a Dyje, Pavelkova louka, asi 1,9 km SSV od železniční zastávky (Lednice), jižní svah Čistecké hůry (563), 2,8 km od kostela v severní části vsi)

• Ekologická charakteristika místa, naleziště (podél vyschlého kanálu, nezapojený trávník na písku, louka svazu Cnidion venosi, banket silnice, skládka domovního odpadu, obnažené dno vypuštěného rybníka)

• Nadmořská výška (270 m n. m.; 1300-1500 m a. m., s. m. = supra mare)

• Pole síťového mapování (7266; 7266/1, 7266a; 7165a25)

• Fytogeografický okres (15 /Východní Polabí/)

• Datum sběru (17. 5. 1999; V. 2001, die = dne)

• Sběratel (leg. J. Unar; J. Chrtek & B. Křísa; leg. = legit)

• Určil (det. J. Kirschner; det. =  determinavit)

 

    Poznámky v databázi:

• Revize (rev. = revidit; confirm. = confirmavit)

• Uložení (BRNU, BRNM, BRNL, PR, PRC, PR)

• Poznámka (chybná determinace, chromosomový počet, uveřejnění nálezu)

 

 

Více o dokumentaci rostlin v Poznámkách Botaniky nikde.

 

 

 

 

JJ., 2005-03-23

Stránka je součástí webu Botanika nikde