Aktivní přístup

Červen 28th, 2009 by Jiří Jakl

Vyhlášení a péče o chráněná území má nepochybný smysl, kdy lze zachovat celistvost velkých hodnotných celků (krajina, příroda…) i mimořádně cenné malé lokality (chráněné druhy, výtvory přírody…). Hodnotná příroda láká řadu turistů, je zdrojem poznání a oddychu, je zde i příležitost pro ekologickou zemědělskou produkci ap. Ochrana rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás je veřejným zájmem, který ovšem může kolidovat se zájmy jednotlivců či firem. Pro ty aktuálně může mít “kousek veřejného zájmu” menší hodnotu, než zisk plynoucí z ekonomické aktivity jdoucí proti tomuto zájmu.

Pro ilustraci: Chci si na Šumavě postavit chemickou továrnu? Proč ne, když mně se ekonomicky vyplatí a rozhodnu se žít v její blízkosti… Jenže takový počin by znamenal ztrátu hodnoty takového území pro větší množství lidí, cennou přírodu nelze vrátit tak rychlým skokem jako její likvidaci nějakou stavbou, v případě chemického zamoření třeba i vůbec těžko kdy. Zachování přírody je spojeno i s náklady z veřejných rozpočtů a omezováním vlastníků pozemků (jasně řečeno, kde si chemičku postavit nemohou ap.). U chráněných území je poněkud cílená jejich konzervace, je ale potřeba podporovat i dynamiku a vznik nové hodnotné přírody.

Zajímavá přístupová myšlenka byla diskutována na jednom krajském úřadě. Než jen konzervace již chráněných území, snažit se aktivně podněcovat biodiverzitu opatřeními v krajině, zejména zvýšit její retenční schopnost pro vodu. Kde je voda, tam je život (myšleno obrazně, nikoli “přehradově”). Je pak otázkou, zda např. nové podporované tůňky a mokřádky v krajině (”za mokřádek krejcárek”) nemohou mít pro biodiverzitu větší význam než investice do některých dnešních chráněných územích. Investice do aktivního či “budovatelského” přístupu mohou být i efektivněji vynaložené, jakkoli s nejistým výsledkem. Má se tedy investovat do místa, kde se chráněný druh vyskytuje, nebo do míst, kde výskyt chráněných druhů “jen” umožníme? Vždyť tu hovoříme o aktivní motivaci k určitému hospodaření.

Někteří tvrdí, že globální oteplování je nedůležité a předcházení jeho možných projevů je tedy jen ztrátou energie. Jestliže se ale oteplování začne více projevovat, je sakra rozdíl, jestli nás bude postihovat na vysychající poušti nebo v krajině zelené, držící vláhu a mající retenční schopnost i proti přívalovým dešťům. A máme tu hned souvislost chráněných území, globálního oteplování, veřejného zájmu, aktivního přístupu k podpoře přírody a biodiverzity. Trochu padá dogma, aby se každý staral jen o sebe a jak není potřeba plánovat.

Posted in Botanopolitan |

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.