eBotanika.net - botanika na netu » Blog Archive » Zelený populizmus

Zelený populizmus

Duben 24th, 2009 by Jiří Jakl

Nemyslím, že zelený populizmus je ekologický. Na efekt může vypadat snaha vyhlašovat nová chráněná území, chtít prostě více peněz na činnost spojenou s ekologií, nadávat na politiky či úředníky, někde prostě bránit stavbě velkých obchodů (supermarketů). Kolikrát je pak zaměnitelný “levný ekoterorista” s člověkem seriózně sledujícím skutečně ochranu životního prostředí a cenné přírody.

Snem ochranáře bývá zasadit se o vyhlášení chráněného území. Jenže čím více takových území je, tím klesá cennost jednotlivých území a ve všudypřítomném skanzenu ochrany přírody si beztak nakonec nikdo chráněné přírody více neváží - spíše naopak. Jestliže na údržbu chráněných území připadá stále stejný objem finančních prostředků, pak čím větší území je chráněno, tím méně možné péče připadá na jednotku plochy. Jinými slovy podobně v případě zavlažování můžeme řádně zavlažovat určitou plochu, ale při jejím zvětšení mohou mít nakonec méně vláhy i ty nejcennější rostliny - stejné množství vody na větší plochu prostě již stačit nemusí.

Než tedy populizmus, je lepší realizmus. Ochranu nových cenných území vyhlásíte, ochranu méně cenných území zrušíte. Jenže zkuste ochránci přírody vysvětlit, že v zájmu ochrany přírody je zrušit ochranu některých území, získat manévrovací prostor pro vyhlášení ochrany těch území skutečně cenných :) Navíc ochrana území nemusí být zdaleka recept na jeho pozitivní vývoj.

Jednu dobu se říkalo, že cenná chráněná území mají být bez vlivu člověka. Místo potřebného managementu (nahrazujícího původní velké býložravce) ta území mohou zarůst, zmizet z nich chráněné druhy a stejně je vliv člověka patrný alespoň ve složení dešťů. Přímo ochranářská péče může přinést zase snad až efekt nepřirozeně vysoké koncentrace vzácných druhů na konkrétních lokalitách - na vzácné druhy je při údržbě lokalit brán zřetel, jejich populace podporovány. Je i otázkou, kolikrát může nakonec přirozená sukcese přinést i cennější společenstvo než jaké je s důrazem na ochranu přírody budováno člověkem - souvisí to s ekologií obnovy.

Jestliže se daří vyhlašovat a chránit nejcennější území, jak je nakonec možné objevit další území, které za ochranu stojí - může dokonce nejen “taky stát za ochranu”, ale dokonce hodnotou předčit území již chráněná. Jak již bylo výše naznačeno, “vyhlášená ochrana” mohla také škodit při jejím nesprávném managementu, naopak cennější lokality bez jejich ochrany mohly i nově vzniknout.

Kdo má o chráněných územích rozhodovat, kdo by se ale také rád nevyhnul škodlivému zelenému populizmu. Napadl mě “výměníkový princip“. Můžeme vyjít z požadavku, aby zájemce o vyhlášení chráněného území uvedl srovnání, proti kterému již chráněnému území má být nové území cennější. Kromě uvedení přítomnosti chráněných druhů a dojmu z cennosti rázu by tak bylo možno mít i předpoklad, že kdo o novou ochranu usiluje, něco již ví o hodnotě i jiných území, dokáže srovnávat. Jde o cíl zvýšit kvalitu chráněných území a nedegradovat hodnotu území již chráněných. V praxi to ale znamená i rušit ochranu již vyhlášených území.

Snad pro doplnění bych i řekl, že cílem ochrany přírody by měla být její maximální jednoduchost a srozumitelnost. Tak než různě pohlížet na potřebu ochrany a přicházet s novými kategoriemi (české, evropské…) je žádoucí maximální zjednodušení instruující ty, kteří se jím mají řídit. Plození nových kategorií ochrany by nemělo být “pracovní činností” lidí chránících přírodu prostřednictvím popisování papírů. V zásadě občan potřebuje vědět, který druh nemá trhat, kde nemá chodit mimo značené cesty, kde nelze přicházet se stavebními záměry, stát má vědět kde se jak má o území starat a případnou péči dotovat.

Posted in Botanopolitan |

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.