eBotanika.net - botanika na netu » Blog Archive » Určování a uchovávání rostlin

Určování a uchovávání rostlin

Květen 25th, 2008 by Jiří Jakl

Botanici mají neustálou potřebu rostliny určovat a pojmenovávat. Dobrý botanik se dříve poznal podle toho, kolik rostlin byl schopen určit (a popsat kde která kytka roste a jak vlastně vypadá), případně kolik “špeků” měl ve svém herbáři či na zahradě. Kvalita moderního botanika je dnes posuzována spíše podle jeho publikací, řešení projektů nebo snad i podle jeho digitální fotobanky.

Botanici, kteří ty “kytky umí”, jsou mezi námi naštěstí stále. Poznávací znamení - ostych u běžných rodů jako je pampeliška, ostružiník či kontryhel (třeba ostružiníků je u nás více než stovka druhů, které běžný botanik ani neřeší). Setkat se s těmito botaniky můžete na různých exkurzích, rádi Vám řeknou “pohádky” i o běžných rostlinách (a nepochybně také poznáte, co znamená “botanické tempo”).

Určovat rostliny se ale můžete naučit i sami podle dostupných klíčů. Pro začátek se příliš nedoporučují vyčerpávající vědecké publikace, ale běžné obrázkové publikace (problém ilustruje článek na Příroda.cz). Získáte tak nejprve přehled o běžných druzích, pak je možno se pustit do “špeků” a zapeklitostí. Prověřit své skutečné znalosti je možno na botanických exkurzích (viz akce), poznávacích soutěžích (školní soutěže, akce ČSOP apod.), nebo v botanických zahradách (kde jsou rostliny opatřeny cedulkami). Nevýhodou samouky je, že si mnohdy nemusíte být jistí správnou determinací a determinace zabírá dost času. Spoustu věcí se naučíte, když je slyšíte, o spoustě determinačních znaků a jejich váze se třeba ani nedočtete. Proto je docela vhodné navštěvovat různé botanické exkurze, zkusit poznávačky ap.

Určenou rostlinu je vhodné si nějak uchovat pro možnost pozdějšího připomenutí, nebo pro přeurčení odborníky. Nejjednodušším způsobem uchování bylo herbářování. Je to pro živé rostliny destrukční metoda, jejíž aplikaci vůbec nelze doporučit na rostliny chráněné zákonem. Utrženou rostlinu přeneste domů v igelitovém pytlíku. Důležité je zachování květů, plodů či listů (nesou determinační znaky). Vhodné jsou záznamy, kde jste rostlinu našli (louka tam a tam), jakou měla barvu květů či zda tvořila výběžky či trsy - tyto informace jinak zachovat nelze.

Rostlinu rozprostřete do novin a poté lisujte v tvrdých deskách zatěžkaných třeba knihami. Pozor na plesnivění, noviny a rostliny je nutno překládat (méně starostí je v herbářových sušárnách). Herbářová kytka (”seno”) je plochá a vybledlá či zčernalá, ale tvar listů, chlupatost, znaky na květech apod. jsou u ní zachovány. Hlavní význam rostlin v herbářích spočívá v jejich dokumentačním charakteru (doklad růstu nějakého taxonu na nějaké lokalitě, správného určení a neproblém s patogeny či např. ploidií u rostlin použitých k molekulárním analýzám apod.). Díky opakovanému kontaktu s herbářovanou rostlinou se tu rostlinu také lze “naučit” (bezpečné poznání druhu). Samozřejmě například třímetrový kaktus asi těžko zalisujete a v těchto případech Vám poradí následující literatura. Psaní sched a informace o herbářích jsou zde.

* Peciar V. (2004); Jak si uděláme herbář In. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin: 274-286

* Hoffmannová E. (1984); Jak založit herbář; Mladá fronta

* Křísa B., Prášil K. (1994); Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu; PřF UK v Praze

Mnohem atraktivnější metodou je dnes fotografování rostlin. O výhodách klasické a digitální fotografie již snad není třeba se rozepisovat. Výhodou vlastní fotografie proti herbáři je její skladnost a možnost např. záznamu přirozeného prostorového tvaru orgánů a jejich barev (samozřejmě velmi záleží na použité fototechnice a jejím nastavení). Nevýhodou fotografování je vstupní cena (počítač a fotoaparát běžného zájemce přijdou na nějakých 20.000) a fakt, že nemusíme vždy zachytit všechny důležité detaily rostlin (můžete ale také vyfotit konkrétní lokalitu).

Jinak je samozřejmě možno si rostliny kreslit nebo scanovat (scanovat se dají třeba i šišky). Ale nakonec zejména listy se dají kopírovat i na černobílé kopírce (některé publikace jsou plné kopií listů :-))

Poznámka:

Než o prostou náročnost by snad mělo jít o přínos a výsledek - i jednoduchý projekt založený na dobrém nápadu nakonec může pro vědu (co se ví, resp. oslovení veřejnosti věděním) udělat mnohem více, než cokoli zbytečně náročného (drahého, kolektivního, velkého, hůře pochopitelného…). Stačí si vzpomenout na různé weby, pořady, knihy… (které se kvůli jejich tvůrcům nemají třeba ani propagovat, nakonec některé jsou i sprostým slovem, které se zmiňuje jen “náhodou”).

Posted in Botanopolitan |

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.