eBotanika.net - botanika na netu » Blog Archive » Přesazování kytek z přírody

Přesazování kytek z přírody

Duben 21st, 2008 by Zbyněk Hoták

Už v několika příspěvcích se tu řešila problematika vysazování rostlin a možných následků tohoto jednání. Já bych se však ještě chtěl v krátkosti věnovat opačné problematice - totiž přesazování rostlin (či odběru jejich částí pro pěstování) z přírody do zahrad.

Zdánlivě je možné toto téma shrnout do krátké charakteristiky jako činnost naprosto nevhodnou a škodlivou, které by se člověk s alespoň minimálním vztahem k přírodě neměl nikdy dopouštět. Souhlasím, že pro značnou část rostlin k tomuto není co dodat. S postupující vegetační sezónou se řada ochránců a milovníků přírody doslova třese hrůzou, aby na jejich oblíbených lokalitách vzácných rostlin nenašli jen vykopané díry. Bohužel každý rok vyráží určitá (ne zrovna malá) skupina “lovců rostlin” (v zásadě ale obyčejných vandalů), aby si na své zahrádky a skalky přenesli nějakou tu vzácnost. V kurzu jsou především rostliny s krásnými květy (často chráněné a pouze v nepočetných populacích) - orchideje (zejména střevíčníky, vstavače, prstnatce…), koniklece, kosatce, lilie apod. Zároveň platí nepřímá úměra, že čím méně toho takový “pěstitel” o dané rostlině ví, tím větší škodu nadělá. Na jednu vykopnutou často připadá několik dalších zničených, které třeba byly kořenem vrostlé hluboko do skály. Mnohdy se jedná o rostliny rostoucí ve specifických podmínkách (rašeliniště, stepi, vysoké horské polohy), které se nedokážou přizpůsobit umělým zahradním podmínkám a v kultuře brzy hynou. To je však pro tyto lidi jen další motivací pro novou výpravu s tím, že “příště už se určitě chytí.” Na druhou stranu je za určitých okolností možné i řadu vzácných rostlin pěstovat na zahradě dlouhodobě, taková rostlina je však už pro přírodní populaci navždy ztracená, neboť se nedá předpokládat, že by ji takový pěstitel někdy zase vrátil zpět. Případné potomstvo takových rostlin už pak vlastnosti užitečné pro přežití ve volné přírodě ztrácí.

K této problematice jeden příklad. Slyšel jsem vypravování jedné účastnice zájezdu do Turecka, kde zpestřením programu byl výlet do hor. Mnozí další účastníci onoho zájezdu zde již byli opakovaně a byli také patřičně připraveni - s sebou si vezli spousty bedýnek a zahradní rýčky. Jakmile dorazili na ono místo v horách, pustili se do práce. Běhali mezi stromy a hledali nejrůznější cibuloviny, přičemž bedýnky se brzy zaplnily vykopanými cibulovinami. Samotná vypravěčka si vydloubla dvě cibulky, které samozřejmě přes naši střídavě vlhkou a střídavě mrazivou zimu zahynuly. S velkou pravděpodobností se tak stalo i většině dalších cibulí, které si narýpali (ještě k tomu v nevhodnou dobu - při květu) ostatní. Příště až sem pojedou, budou muset jít zase kousek dál do hor… Že taková činnost určitě zdejší přírodě neprospívá, není třeba dál rozebírat, nehledě na porušení zákona, neboť mnoho cibulovin je chráněno mezinárodními dohodami.

Z předchozího vyprávění by mohlo vyplývat, že zcela striktně odmítám jakékoli přenášení rostlin z přírody do zahrad. Samozřejmě v případě chráněných a ohrožených rostlin nebo rostlin rostoucích v chráněných územích není o čem diskutovat. Mnohé rostliny (byť nechráněné) bývají často vzácné regionálně a jejich vyhynutí na jedné lokalitě vlastně znamená jejich vymizení z celého kraje. Přesto si nemyslím, že někdo, kdo si na mezi za vesnicí vykopne malý trs hvozdíku kropenatého nebo mateřídoušky, musí být označen ihned za vandala. Už proto, že o několik měsíců později tu může vzniknout nová silnice nebo satelitní městečko. To je bohužel druhá strana mince celého problému. Ochrana přírody často nemůže konkurovat investičním projektům, které pronikají do krajiny a jeden keř lýkovce je nezastaví (někdy se sice ochrana přírody snaží o přenos ohrožených organismů z dotčených oblastí, nedělám si ale iluze, že je tomu tak všude a mnohdy tak nenávratně mizí i organismy skutečně zákonem chráněné a ohrožené, tím spíše druhy považované za celkem běžné). Samozřejmě přimlouval bych se, aby zájemci o naši divokou květenu na své zahradě spíše než kopali zkoušeli vysévat semena nebo sbírali vegetativní odnože. Případně aby se obrátili právě na specializované pěstitele.

Pěstování divokých rostlin však může mít i spoustu přínosů. Setkal jsem se s botaniky, kteří sice bezvadně určili poměrně běžnou rostlinu za květu, ale už jim činilo potíž poznat ji v mladém stavu nebo nebyli schopni určit, zda je to jednoletka, dvouletka nebo trvalka. To vše se může člověk naučit právě při jejich pěstování.

Druhý problém jsou chaty v lesích a přírodních oblastech. Je mi mnohem milejší, když si někdo ke své chatě vysadí podléšku nebo lýkovec, který vykopl o padesát metrů dál, než když do přírody (protože tyhle objekty často nebývají od okolního prostředí nijak výrazně ohraničeny) vysadí kolotočníky, americké zlatobýly, rozchodník nepravý a další podobná “potvorstva”, která během pár let začnou pronikat do okolí a zdejší přírodu pozmění i na úkor těch druhů, které si takový chatař přesadit netroufl.

Posted in Botanopolitan |

One Response

  1. eBotanik Says:

    jo exkurze ČBS jsou zdrojem zamyšlení :)

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.