eBotanika.net - botanika na netu » Blog Archive » Nadhodnocovaný věk dřevin

Nadhodnocovaný věk dřevin

Srpen 21st, 2008 by Jiří Jakl

Údaje k maximálnímu věku u nás rostoucích dřevin jsou nadhodnocovány a třeba žádné tisícileté lípy u nás nerostou. Z jakého seriózního zdroje lze údaje o věku dřevin čerpat a jak je to s tím věkem? Zeptal jsem se našich dendrochronologů (listopad 2006) - vidno, není to triviální.


To je pěkné téma, ovšem asi má odpověď nebude až tak potěšující! Berte to čistě jako můj názor. Je pravda, že spousta stromů je zakomponována v legendách a traduje se o nich mnoho zajímavostí až pohádek. Ovšem skutečný věk stromů lze jednoznačně určit jen po pokácení stromu a to také ne vždy, jelikož je většinou vyhnilý. Proto mnoho velice pěkných knih jako Památné stromy,…… jsou opřené pouze o kroniky, které jsou většinou jediné, které nám mohou alespoň + - o věku stromů něco říci!!!
Ovšem maximální stáří stromů uváděných v odborné literatuře jsou podloženy skutečností, např. smrk ztepilý dosahuje stáří 350-400 let, lípa malolistá 300-400 let,……… Tedy pokud bych měl někde uvádět stáří, jistě bych se držel odborných botanických knih, samozřejmě že existují výjimky, jako všude a strom se může dožívat i vyššího veku!

Za nejstarší strom na světě se považuje borovice osinatá (Pinus aristata var. longaeva), která roste v kalifornských White Mountains na východní straně hřbetů Sierry Nevady (stáří stromu 4767 let)! V CR např. Lukášova lípa v obci Telecí - stáří odhadováno na více než 700 let. Obvod kmene 11,6 m ve výšce 1,3 m nad zemí. Údajně jedna z nejstarších lip v České republice. Dub (Žižkův) z Náměště nad Oslavou je údajně 600 let starý, jiné prameny však tvrdí, že dendrologická metoda určila jeho stáří na více než 1000 let, údajně měl být zasazen kolem roku 960. Byl by to tedy nejen nejstarší dub na Moravě, ale zřejmě i náš nejstarší strom vůbec, ovšem kdo toto datování provedl opravdu nevím!!!

Až přijdete na vyluštění vaší záhady, tak mě ji prosím napište také.


Abych řekl pravdu, nevím. Upřímně řečeno vzhledem k velké variabilitě tloušťkového přírustu je pokus o stanovení stáří na základě tloušťky stromu prakticky nemožný (resp. rozumný odhad bude mít veliký rozptyl). Pokud vím, tak naprostá většina takových odhadů je dělána právě na základě průměrů či obvodu stromů. Stáří zjišťované počítáním letokruhů či dendrochronologicky bylo děláno jen výjimečně (publikované jsou údaje o šumavských jedlích a smrcích).

Pochybuji, že někdo počítal letokruhy na lípách (které jsou ostatně zpravidla vyhnilé). Jediný zdroj, bohužel spíše pro americké druhy, který znám, je na těchto stránkách -zde-. Zdroj je to spolehlivý.

Zdravím a za poněkud neurčitou odpověď se omlouvám.

Posted in Botanopolitan |

One Response

  1. Zbyněk Says:

    Pár poznámek k nejstarším stromům.

    Určení stáří borovice dlouhověké (Pinus longaeva) je velmi obtížné. Letokruhy je možno sledovat pouze za velkého zvětšení mikroskopem, neboť přírůstky jsou minimální. U nejstarších stromů často přežívá už jen torzo koruny s úzkými pruhy dosud živého dřeva. Nejstarší strom zvaný Prometheus dosáhl stáří 4844 let (změřeno poté, co byl právě kvůli určení věku pokácen!!!). Stáří nejstaršího známého dosud žijícího exempláře zvaného Metuzalém bylo stanoveno pomocí vrtů do dřeva a následného sečtení letokruhů na 4789 let - ovšem pravděpodobně už v roce 1957. Nyní by mu tedy měl blížit ke 4840 letům a pokud mu bude sloužit zdraví, předstihne i Promethea.

    Zajímavostí je, že dosud přináší šišky s klíčivými semeny, jeden z jeho přímých potomků je pěstován v kaktusovém skleníku Botanické zahrady PřF UK v Praze (pravděpodobně je to jediný exemplář svého druhu minimálně ve střední Evropě a jediný přímý potomek nejstaršího známého stromu světa mimo Severní Ameriku). Je ovšem možné, že by stromy borovice dlouhověké mohly být i o nějaké to století starší a dosahovat už přes 5000 let vzhledem k pomalému růstu semenáčků a obtížnému stanovování stáří nejstarších částí dřeva stromu. Blízce příbuzná borovice osinatá (P. aristata) u nás dosti často vysazovaná v parcích a zahradách (liší se přítomností pryskyřičných výpotků na jehlicích a delšími osinovitými výrůstky na semenných šupinách šišek) dosahuje nejvyššího stáří “pouhých” necelých 2500 let.

    Před nedávnem probleskla zpráva o nalezení nejstarších stromů světa v Tasmánii. Jednalo se o jehličnany zvané “borovice huon” (Lagarostrobus franklinii) z čeledi nohoplodovitých (Podocarpaceae). Nejednalo se však o jeden samotný strom, ale o porost samostatných stromů vzniklý klonálně z jednoho původního exempláře, který vyklíčil před 10 500 lety. Tento strom už dávno neexistuje, nicméně z jeho zakořeněných větví vyrostly nové geneticky shodné stromy samčího pohlaví, které po čase daly obdobně vznik zase dalším stromům. Délka života samotného takového stromu je kolem 2000-3000 let. U nás jsem malý exemplář této rostliny viděl před časem ve studeném skleníku Pražské botanické zahrady v Tróji.

    Co se týká nejstarších rostlin u nás, dlouho za ně byly považovány tisy červené (Taxus baccata) se stářím 1000-1500 let například u Macochy. Novější studie však jejich stáří redukovaly přibližně na 400-600 let. Primát tak nejspíše náleží dubům a lípám.

    (údaje o Pinus longaeva, P. aristata a Lagarostrobus franklinii čerpány z www.conifers.org).

    A ještě jedna informace. Mezi nejstarší organismy světa náleží i náš smrk ztepilý (Picea abies), jehož nejstarší exempláře jsou podle radioizotopové analýzy dřeva staré 9550 let. Nepředstavujme si ovšem žádné majestátní stromy. Jedná se o keřovité porosty v nehostinných horských oblastech Švédska, které čas od času vyženou kmínek vzhůru (ten se však dožije maximálně 600 let). Samotný způsob přežívání tak spíše než borovici dlouhověkou připomíná zmíněný tasmánský Lagarostrobus franklinii, respektive něco mezi oběma případy.

    Viz -zde-.

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.