eBotanika.net - botanika na netu » Blog Archive » Ničení a obnova

Ničení a obnova

Leden 19th, 2008 by Jiří Jakl

Krajinu lze ničit těžbou, kácením, odvodňováním, regulacemi, chemizací…, takže výsledkem potřeb či vůle člověka je měsíční krajina, poušť, spoušť, jedy v těle… V ekologii obnovy (”restaurační ekologii“) si můžeme klást otázku, v jaké krajině původně podrobené ničení (třeba po povrchové těžbě) pak chceme žít - v krajině naplánované s tabulkovým sklonem rovných svahů a odvodňovacími strouhami, upravené bagrem a s umělou výsadbou, nebo v krajině v péči samotné přírody?

Cílené restauraci je potřeba bezesporu podrobit toxická stanoviště, místa erodovaná, určená specifické rekreaci. V ostatních případech (výsypek, lomů, pískoven, opuštěných polí) se hovoří o možnosti ponechání příslušného místa spontánní sukcesi. Postupně se vytvářejí většinou přírodě blízké porosty s výskytem i řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů pro které mohou být tato místa vhodnými útočišti (refugii), esteticky taková krajina nestresuje nepřirozeností a s chutí se zde chodí i na houby. Někomu se může líbit přírodní styl, druhému zase pravidelné tvary. Bohužel utéci do levnějšího a přírodě bližšího stylu může být mnohdy docela problém - mnohdy jedni kvůli druhým nemají kam utéci.

V případě zemědělství a lesnictví lze uvažovat, zda pěstování je vždy jen využívání místa v krajině pro obživu, či zda jde už o ničení. Ničení znamená, že co se zničí již nelze využívat dlouhodobě ve stejné míře i v budoucnu. Pokud se zabijí půdní mikroorganizmy chemikáliemi a udusáváním půdy těžkou technikou, plošnou těžbou podnítí eroze či plošnou monokulturou podnítí masový výskyt škůdců, není co řešit… Půda na které nic nevyroste, která zmizí či je zachemizovaná, kde zmizí les - to nejsou lichotivé výsledky, a přesto je mnohdy taková chuť se k metodikám s výsledkem právě tohoto vracet. O kulturu je potřeba pečovat, lesy pěstovat, pšenici chránit před plevelem. Jenže jsou určité meze, kdy jde o zvyšování produkce a kdy naopak produkce nemá nic společného s trvale udržitelným rozvojem.

Tak snad si kytičky nebudeme zabíjet a zeleň obnovovat jen natíráním čehosi zelenou barvou :) Tu pracnější cestu řada lidí chápe, přesto někdy člověk nabývá dojmu, že na cestu dopředu řada lidí hodí zpátečku místo jedničky.

Posted in Botanopolitan |

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.