eBotanika.net - botanika na netu » Blog Archive » Správné citace - proč a jak citovat

Správné citace - proč a jak citovat

Leden 6th, 2008 by Jiří Jakl

Psát citace asi nebaví nikoho, na jejich psaní či význam také existují různé názory a kolem toho jsou mnohdy i malicherné spory. Ve vědě však mají citace nesporný význam a význam mají mnohdy i v příspěvcích “pro lidi”. Tu se budu z velké míry opakovat z Příroda.cz, ale co je nakonec matkou moudrosti? (opakování :-)

Každý si asi uvědomí potřebu citovat pokud možno jednotně a srozumitelně, hlavní je psát citace s minimem nutné informace k bezproblémovému nalezení citovaného zdroje. Bez odborných citací by odborná věda nemohla fungovat (hledání a provázání článků vědy, vedení ke spolupráci), citace jsou zde ale i důkazem, že příspěvek četl i někdo jiný než redakce a jen dokazuje určitou kvalitu (jsou na tom založeny impakty, u internetu fungování vnějších odkazů - vzhledem k fungování lidského faktoru zde mohou ale promlouvat i osobní antipatie či prostý primitivizmus). Nakonec i v té vědě popularizační mohou být citace přínosné (nasměrování čtenářů na “extra” zdroje).

Způsob citací se liší obor od oboru, dokonce i časopis od časopisu, přestože na citace existují obecné normy (u nás platná ČSN ISO 690). Jasné oddělení vlastních myšlenek od převzatých je záležitostí etiky, dodržení autorských práv a odborné úrovně autora (kromě citací však čeština k odlišení vlastního od převzatého či obecného disponuje trpným rodem a první osobou – trpný rod se pak v některé odborné literatuře používá spíše ze zvyku, nemusí ho přímo vyžadovat sebeparadoxnější předpis).

Bibliografická citace je souhrn údajů o citovaném dokumentu umožňující jeho jednoznačnou identifikaci. Odkazem na citace se rozumí odvolání v textu na citaci, uvedenou na jiném místě. Existují v zásadě tři možnosti umístění vlastní bibliografické citace: na konci téže strany pod čarou, v dílčím seznamu na konci kapitoly nebo v samostatném seznamu použité literatury na konci práce.

Nutno poznamenat, že citace jsou jen prostředek k odkázání čtenáře na konkrétní zdroj, nikoli “vizitka” primárně dokazující nekvalitu vlastní vědecké práce (založené na analýzách a nikoli na “žurnalistice” - s odkazem na “vizitku” si ovšem mnohdy ti nekompetentní posoudit obsah mohou “šetřit práci”). Minimálně pořadí částí citací by mělo být dodržováno (ne aby rok publikace se u jednotlivých citací objevoval tu uprostřed a tu na různých koncích), jednotně by se ne/měly psát tituly autorům, naopak méně závažné je ne/uvedení místa publikace knih, používání kurzívy k odlišení názvů časopisů či použití tu tečky, středníku či dvojtečky. Nejsnáze dnes jednotné citace vytvoříme prostřednictvím generátoru citací na www.citace.com (citace se zde i ukládají).

Vy výčtu citací pak můžeme rozlišit:

citovaná literatura (citace pouze ve vlastním textu citované literatury) x použitá literatura (tedy včetně doporučitelné, avšak třeba i necitované literatury – nakonec beztak záleží na kvalitě vlastních textů a nikoli množství citované literatury, jíž u dosud neprobádaného tématu nemusí být velké množství a naopak u obšírnějších či hloubkových bádaných témat velké množství bývá)

literatura (písemnictví, slovesnost - tisk) x informační zdroje/prameny (tedy i elektronické dokumenty – všechny se ale nakonec dají tisknout, v původní podobě ale mnohdy i pozměňovat)

Citace v popularizačních časopisech

V popularizačních časopisech a časopisech pro nejširší veřejnost (magazíny, noviny apod.) se s citacemi moc nesetkáváme. Čtenáře by odborné citace jen rozptylovaly, čtenáře zajímají jen fakta a už ho nezajímá, odkud byla ta která část textu případně převzata. Naopak třeba na Příroda.cz se citace uvádí alespoň na koncích článků s cílem nasměrovat čtenáře kde si mohou dohledat i další informace k nabízeným tématům.

Citace ve vědecké literatuře a odborných pracech

Zde jsou citace naprostou nezbytností (citace je věc etiky, cituje se kvůli možnosti ověření uváděných tezí a kvůli možnosti získání případného širšího přehledu o problematice). Všechna fakta uváděná v textu a získaná jinak než vlastním výzkumem autora mají být doprovázeny citacemi. Setkáme se tu i s latinskými zkratkami jež si nyní vysvětlíme:

“sec.” - z latinského “secundum” čili česky “podle”; Delphino (1975) sec. Yasukawa (1992) - v práci Yasukawa (1992) je převzatý text z Delphino (1975), přičemž k vlastní práci Delphino (1975) se pisatel, který tuto práci cituje, nedostal

“in” - český překlad je “v”; Novák in Nooteboom (2006) - Novákův příspěvek (kapitola) v Nooteboomově publikaci (nejspíše knize) z roku 2006 (v anglicky psané knize by Novák mohl být přejmenován i na Novaka)

“et” - český překlad je “a” nebo v angličtině též “&”; Patočka et Strunecká (1995) - publikace Patočky a Strunecké (žádní další autoři) z roku 1995

“et al. ” - z latinského “et alii” čili česky “a kol.” nebo “aj.”; Patočka et al. (1995) - publikace Patočky (hlavního autora) a kolektivu z roku 1995

“ed.” - editor publikace

V českém odborném textu nemůže být problém s českým psaním citací (v, a kol., viz…-jde o český text a neodbornému čtenáři snažícímu se odborné poznatky využít to jen může komplikovat život), latinská slova pak v mezinárodních časopisech mohou být psána kurzívou (podobně jako názvy taxonů).

Další zásady

1) v textu jsou autoři citováni v 1. pádě
2) citace v textu jsou uvedeny v závorkách, podle větného kontextu ve formátu např. Patočka (1995) nebo (Patočka 1995)
3) zkratka křestního jména autora a případně údaj o editorství se označují jen u citací v seznamu literatury, ne v textu, tzn. v seznamu literatury se píše Patočka J. (ed.) (1990) a v textu jen Patočka (1990)
4) u všech citovaných děl je sjednocen způsob citace
5) jména autorů se uvádějí ve stejném pořadí, v jakém jsou uvedena v prameni údajů v originálním dokumentu
6) jména jednotlivých autorů se oddělují středníkem nebo čárkou
7) v případě zkracování jmen časopisů jsou zkratky jednotné, nejlépe sjednocené podle nějakého periodika či databáze zkratek (v botanice např. Botanico-periodicum-huntianum či databáze Index of Botanical Publications), (Zpr. Čs. Bot. Společ., Příl. 1979/1) a všechna slova zkráceného jména jsou psána s velkým počátečním písmenem

* Příklad citace - článek v časopise:

*Patočka J., Strunecká A., Jakl J. (2002); Magnolie mohou být nejen krásné, ale i užitečné; Psychiatrie 6 (4): 247-251

Hlavním autorem je J. Patočka (pokud citujeme tuto práci v textu, stačí napsat Patočka et al. 2002), článek se jmenoval “Magnolie mohou být nejen krásné, ale i užitečné “, vyšel v časopise “Psychiatrie”, ve 4. čísle, 6. ročníku, v roce 2002

* Příklad citace - kniha:

*Cigánová K., Červenka M. (1989); Klíč k určování dřevin podle pupenů a větviček; SPN, Praha

Autory v textu lze citovat Cigánová et Červenka (1989), knížka se jmenovala “Klíč k určování dřevin podle pupenů a větviček”, vydalo ji “SPN” (Státní pedagogické nakladatelství) v Praze v roce 1989.

Ve skutečnosti je problematika citací literatury ještě složitější, protože tentýž hlavní autor publikací mohl vydat publikací během jednoho roku vícero (pak vedle roku udáváme pomocná písmena - např. “Patočka 2002a”), různé časopisy mohou vyžadovat celá křestní jména autorů a mohou různě preferovat použití středníků a čárek, někdy se z úsporných důvodů označí citované zdroje čísly a v textech jsou citována čísla publikací, nebo se informace o citované práci doplní i počtem stran, ilustračních obrázků, map apod.

Elektronické dokumenty

Díky rozvoji moderních informačních technologií je dnes velké množství informací publikováno mimo jiné i elektronickou cestou. V současnosti již existuje mezinárodní norma ISO 690-2, která problematiku citování elektronických informačních zdrojů řeší.

Důležitou odlišností oproti tradičním dokumentům je dynamičnost elektronických dokumentů - mohou být neměnné nebo mohou být měněny (aktualizovány), ať už po stránce obsahové nebo z pohledu formální úpravy. Dokumenty na Internetu mohou být přesunuty na jiné místo nebo zcela odstraněny ze serveru poskytovatele, proto je nezbytné poskytnout maximum informací o citovaném zdroji, aby bylo možné jej vyhledat prostřednictvím vyhledávacích služeb. Někdy lze dokument vyhledat snadno podle názvu, došlo-li jen k jeho přesunutí na jiný server nebo k modifikaci jeho původní adresy (URL). Pokud byl dokument odstraněn ze serveru poskytovatele, neznamená to ještě, že zmizel úplně. Řadu dokumentů je možné vyhledat v archivech, jedním z nich je například Internet Archive.

U citovaných elektronických zdrojů uvádíme kromě názvu a autora:

1) druh nosiče - uvádí se v hranatých závorkách za názvem citovaného dokumentu: [online], [CD-ROM], [magnetická páska], [disk], např. “Informace na dlani 2002 [CD-ROM]”
2) vydání - například pořadové číslo verze programu
3) datum aktualizace nebo revize - je-li tento údaj uveden společně s datem zveřejnění, měl by být součástí citace, neboť aktualizace mohla způsobit změnu obsahu původního dokumentu
4) datum citování - uvádí se v hranatých závorkách v jazyce originálu u dokumentů, které mohou podléhat změnám, tj. u online dokumentů, případně tehdy, nelze-li zjistit datum zveřejnění, před datem citování se uvádí zkratka cit., např. takto: [cit. 1998-08-25]
5) údaj o dostupnosti (URL) - tato informace se označuje slovy “Dostupný z” nebo ekvivalentní frází, např. “Přístup z”, “Dostupný na”, “Available from”, včetně přístupového protokolu či služby: např. Dostupný z WWW:, URL zdroje se uvádí mezi znaky < > (špičaté závorky) takto:

Pozn.: běžné počítačové programy (hlavně produkce Microsoftu) se necitují; u speciálních programů (např. statistických) se cituje manuál jako kniha

* Příklad citace - elektronický článek (vyčerpávající způsob):

*JOSEPH, Heather. An economic model for Web enhancements to a print journal. Journal of Electronic Publishing [online]. 2002, vol. 7, no. 3, April [cit. 2002-05-27]. Dostupný na WWW: . ISSN 1080-2711.

* Příklad citace - elektronický článek: (jednoduchá citace článku z Příroda.cz)

*Jakl J. (2006); Dříny a svídy - naše dřínovité [2006-01-26]; Příroda.cz [online];
URL: [cit. 2006-30-01]

* Příklad citace - elektronický článek (citace elektronického článku v elektronickém článku):

*Pravidla pro psaní rukopisů (Katedra botaniky PřF MU v Brně)

Citační databáze

Pakliže se již vyznáte v citacích, můžete využít citační databáze. Jejich přehled najdete na knihovny, vědecké databáze (eBotanika).

Použité informační prameny


Pravidla pro psaní rukopisů
(Katedra botaniky PřF MU v Brně)


Jak zpracovávat bibliografické citace
(ÚK VŠB-TUO)

Jak citovat (Citace.com)


Vojenské zdravotnické listy a jejich další perspektivy
(Patočka, Měrka 2006)

Posted in Botanopolitan |

3 komentáře

  1. eBotanik Says:

    Co také vypadá mnohdy divně jsou “citace” v podobě výčtu mnohdy nicneříkajících hypertextových odkazů na koncích presentací (včetně “http://www.” a končících “index.html” - to si snad lze odpustit a uvést místo toho jméno autora či název stránek). Také jestliže někdo v presentacích necituje ani knižní publikace, nechápu proč zrovna internetové stránky, kde je větší riziko blábolů. A než mnohdy složité odkazy s názvy jednotlivých adresářů či nagenerovaných složitých odkazů redakčními systémy je zase lepší uvést odkaz hlavní stránky a pak již jen název konkrétní sekce či stránky (krajně dohledatelné vyhledávačem).

  2. Lemarcher Says:

    tam bych rozlisil, jestli je dokument sireny v elektronicke podobe ci nikoliv - pokud ano, preferoval bych hypertextovy odkaz, kde se jednim kliknutim dostanes ke zdroji .. v pripade tisteneho materialu je lepsi pouze odkaz hlavni stranky a pak nazev prislusne sekce (i proto, ze odkazy jsou v case relativni a pri zmene cesty odkaz prestava fungovat)

  3. eBotanik Says:

    Šlo mi o odkazy v powerpointových presentacích - sice mohou být vystaveny na webu a na odkazy se dá klikat, ale primárně se někde jen presentují a zájemci si zajímavosti zapisují. Navíc myslím, že i u obyčejného “kliknutelného” odkazu by mělo být hned zřejmé oč jde, ať se neztrácí čas proklikáváním seznamu odkazů kamsi.

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.