eBotanika.net - botanika na netu » Blog Archive » Dopad listů aneb impakty

Dopad listů aneb impakty

Říjen 28th, 2007 by Jiří Jakl

listy lišící se svým dopadem

Kdo by nezaznamenal hádky kolem impaktových publikací? Ti kdo žádné nemají jejich význam často prostě shazují, ti kdo je mají zase hledí až s prostým despektem na ostatní a chtějí na základě impaktů více peněz. Jisté je, že vysokou odbornou úroveň mohou mít nejen vědecké objevy, ale i projektové záležitosti, oslovení vědou nejširší veřejnost nebo technologické inovace, jež bývají z pochopitelných strategických důvodů dokonce přímo tajeny. Každopádně někdo impakty, projekty, aplikace, schopnost oslovit veřejnost a inovace má, někdo dokonce nic z toho a s argumenty proti významu jednoho dokonce nemá ani nic z ostatního. Poněkud paradoxní je, že o řadě našich “významných” objevů veřejnost ani neslyšela, ba ani neví co to ten impakt je.

Pro méně znalé má být impakt (resp. impaktfaktor, IF) vypočítávané číslo hodnotící dopad článku či časopisu ve vědě. Impaktové publikace jsou líčeny jako špičkové odborné mezinárodní publikace zahrnuté v prestižní databázi Web of Science (přístup k ní je z akademických sítí, rozhodně ne za lidovou cenu). Celé je to založeno na citacích (jejich počtu ap.), kdy idea je, že co má velký význam, to se hodně cituje. Dá se to přirovnat k ideji vnějších odkazů na internetové stránky, které vzal jako významný počin v potaz vyhledávač Google (kde nakonec také nejde jen o mechanické vyhledávání, ale lidský faktor tu má možnost si s výsledky pohrát - jinak by značka Google asi neměla hodnotu 66,43 mld. USD, viz -zde-). Jako geniální věc je pak líčeno, že každá citace vaší impaktové práce vám může být oznámena prostřednictvím e-mailu. Velikost objevu je pak prý přímo úměrná impaktu časopisu, kde se ten který článek podařilo vydat a kolikrát vás kdo citoval. S alespoň jedním impaktem je také dnes obvykle spojováno získání velkého doktorátu (PhD).

Jistě je úspěch, pokud se někomu podaří v impaktovém seriózním časopise publikovat výsledky své špičkové práce, kterou následně citují další významní kolegové ve světě. Řada významných vědeckých objevů skutečně prochází právě přes impaktové časopisy. Na druhou stranu zde jistě existují různá zkreslení a lze mít plno připomínek (dále řazeno náhodně):

* Při nejednobarevnosti světa v impaktových časopisech jistě nalezneme i plno “takyimpaktového” balastu. Nakonec recenzní řízení připomíná “boží soud”, viz -zde- (MP3) ev. další nahrávky k problematice v rámci Biologických čtvrtků ve Viničné, 12. října 2006 - Václav Hořejší vs. Jaroslav Flegr: Publikuj, nebo zemři -zde- (MP3) a -zde- (MP3).
* Větší impakt mají časopisy molekulárních věd, malý zase vědy a nauky molekulární metody nevyužívající. Můžeme se bavit o malém významu, ustrnulém vývoji a pracovitosti lidí publikujících v nízkoimpaktových či dokonce bezimpaktových časopisech, nakonec některé obory ani impaktový časopis nemají a jsou opravdu tak zaostalé nebo je to třeba jejich finančními možnostmi? Finanční problémy má i jediný český botanický impaktový časopis Preslia, bez něho by dost možná mnohé práce s více českým významem byl problém publikovat v jiných impaktových časopisech - doplatily by na to práce snad méně kvalitní, které by nenašly pro svůj lokálnější charakter uplatnění ani v méněimpaktovém časopise? Práce kdejakého docenta botaniky se mnohdy v botanickém časopise podle impaktu cení méně, než práce magistra molekulární genetiky v obyčejném časopise molekulárněbiologickém. Nesvědčí to dokonce přímo o zaostalosti celých některých věd?
* Podobně jako nalezení obecných zákonitostí je stejně důležitá i lokální práce vyžadující mnohdy srovnatelně vynikající dovednosti. Může tak jít třeba o lokální ochranu přírody, vyžadující vynikající znalosti druhů rostlin, místního prostředí a metodiky ochrany. Paralelně se uvádí například připomínky tuzemských historiků, kteří zjišťují historicky významné informace, ale mnohdy maximálně národního významu, kdy řadu věcí nemá nikdo v zahraničí potřebu citovat a odborné práce jsou často v jazyce německém, nikoli anglickém.
* Prakticky významný objev není záhodno publikovat, ale naopak ošetřit patentováním. Tomu kdo je jeho nositelem přináší zisk a z jeho pohledu by bylo hloupé zveřejňovat princip toho, co přináší výhodu proti konkurenci.
* “Impakt” lze přeložit slovem “dopad”. Impaktové časopisy čte ale jen pár lidí, vlastně ani nejde o počty čtenářů a ten dopad je pak polemizovatelný. Udávaná nikoli kvantita, ale významnost skutečných čtenářů může být dána jen tím, že se za významné sami považují a následně se citují s autory navzájem pokud jde o další sebenesmyslnější objevy v budoucnu. Někdo schopný aplikace a využití daných poznatků (podnikatel, technolog, učitel) impaktové časopisy nečte. V našich podmínkách pak ne vždy dokonale fungují popularizátoři s přístupem k impaktům a zároveň schopností srozumitelně a záživně přiblížit obsah impaktových botanických článků a objevů “nevědcům” (kde se to učí?).
* Články jsou jen fragmentované poznatky, kdy to podstatné je zabaleno do až balastních informací kolem. V impaktových publikacích jako celku obvykle těžko hledáme základní informace, jako jaké květy a kolik druhů mají magnólie - pakliže ano, jde mnohdy jen o úvody článků mnohdy věnovaných úplně něčemu jinému a těm úvodům nemusí být věnována taková pozornost (úvody nemusí dělat odborníci, takže se lze dočíst různě správné a aktuální informace z botaniky třeba v biomedicínských článcích).
* Impaktfaktor se odvíjí od citací, které mohou být vytvářeny nejen na základě objektivní potřebnosti a významu. Ne každý hodně citovaný objev může mít skutečný význam.
* Snadno se konzervují tématické směry. Něco nového či netuctového dělá málo lidí, proto může být málo citací a do něčeho takového se nikdo jen tak nepustí - může jít přitom o něco rozhodně ne nepodstatného, co ale při daném systémovém nastavení prostě nemá moc šanci na rozvoj při svém zrodu.
* Tradiční biologické obory jako botanika či zoologie se mění v literární tvorbu, která ani čtenáře nevede k ochraně přírody (což stejně podle mnohých politiků není žádoucí), ani mu nedá příliš ponaučení (většina článků vypadá “změřil jsem, z měření vyplývá, děkuji všem kteří mi pomohli v řešení daného problému”). Docenění některých článků může mít spojitost hlavně s pracností a nesnadností získání nějakých poznatků (jakkoli ve skutečnosti nevýznamných). Měření pak mohou být cílem a prostředkem k něčemu náhodně dospět a literárně ztvárnit, nikoli být prostředkem k průkaznosti nějaké hypotézy, kterou lze cíleně testovat a rozvíjet.

Impaktové pojetí vědy má ovšem i své výhody:

* Díky IF teoreticky můžeme srovnávat kvalitu prací mezi obory a dokonce tak lze zhodnotit práci botanika na botanickém pracovišti, i když něco publikoval v časopise nikoli botanickém, ale dokonce celobiologickém, zoologickém, medicínském, popř. grafickém, jazykovém.
* Impaktování vede k vzájemnému citování, takže je vůle vznikající vědu provázat, uvádět zjištění něčeho v kontextu něčeho jiného. Zde lze namítnout, že fragmentaci vědy nakonec řeší i databázování jednotlivých příspěvků ve kterých si díky elektronickému vyhledávání můžete najít všechno možné (ale už by mohl chybět ten kontext).

Různé k zamyšlení:

Na technických školách jsou bezimpaktové projekty, které dnes jaksi ve srovnání s impaktovými publikacemi pokulhávají. Je to škoda, protože kvůli honbám za impakty se i z mnohých spíše technicky zaměřených škol stávají až “vysoké školy literární”. Na optimalizaci technických postupů pro individuální případy prostě impaktové časopisy neexistují a těžko si i reálně představit, proč by se v nich měly objevovat věci třeba na řešení konkrétních staveb, výukových materiálů, ekonomických řešení ap. (může jít o náročnou stavbu nějakého komplexu budov, multimediální vzdělávací prostředek k nějakému předmětu, řešení ekonomické strategie velkého podniku ap., nikoli o zobecňující teorie, které jsou v mnohých oborech již i vyčerpány - ekonomie, matematika, historie, nauky o umění).

Mnozí pracovníci fungující ve vědě se způsobu oceňování impaktů přizpůsobili, že prostě dávají přednost práci na impaktech. Je otázkou, zda stojí za to se přizpůsobovat něčemu o čem nejsme přesvědčeni, že je to tak úplně správně - nezkusit upozornit jak to udělat lépe, bez ohledu zda to mně jako konkrétní osobě přímo vyhovuje. Těžko říci do jaké míry je impaktová přeorientace výhodná nikoli pro jednotlivce, ale třeba z hlediska obecného. Hovoří se i o likvidaci našich vlastních národních technologických dovedností, produkci jen literární tvorby a mechanického přijímání západních technologií, u kterých nemáme být schopni rozluštit jejich know-how, i v případě rozluštění je nevyužívat legálně a nevyvíjet konkurenceschopné alternativy. Stranou zde nemůže být ani fakt, že s impaktovým měřením výsledků vědecké práce se začalo na Akademii věd, které daný model maximálně vyhovuje, ale totéž nemohou říci jiná pracoviště nezaměřená na akademickou vědu.

Kritika impaktů padá z různých stran, bohužel relevance je zejména od osob, které už nějaké impakty napsaly, ne těch kteří s nimi mají logicky problém (i když nejsou ze skupiny “neschopných”). Kdo impakt nakonec má, tomu impaktové pojetí vyhovuje, kdo nemá, kritizovat nemůže - kritický pohled to ale určitě chce, ideálně pak pohled objektivní.

Vědecká hypotéza a pravda v konkrétních případech obvykle neexistuje jediná. Například jako pravda je vykládán jak vznik života osobou Stvořitele, tak evolučně. Časopisy dle svého zaměření pojímají články z daných směrů a v tom či onom časopise vám otisknou žádoucí informace podporující to či ono pojetí. Podobně to může být s pojetím ekologie dle Lomborga x klasických ekologů, impaktově mohl klidně vyjít snad i kdejaký Lysenkův článek (záleží na “božím soudu” redakce, ochotě akceptovat a prověřovat předkládané důkazy). Samozřejmě je pak otázkou, jak je něco smeteno a vyvráceno, když co impaktová tvorba pojme, to už z ní už kvůli papírové podobě a konstantního způsobu databázování nezmizí (může ovšem zastarat a čtenář starší dílo pomíjet, když vzhledem k tvorbě vnikají díla novější a současně citovaná).

Jak dnes asi tak dopadají osobnosti velkého formátu jako A. Einstein, J.G. Mendel? (takoví se stále nepochybně rodí!). Přežili by bez průběžných impaktových publikací, neměli by problém se zapadáním do nějakých koncepcí ústavů (aby šlo říci “tohle tu děláme, má to návaznost…”) a představ jejich školitelů (místo radosti z takových studentů je tlačící místo věnování se vlastním hypotézám k něčemu, co potřebují udělat na sebe a vedoucí studenta hůře, než jak by si počínal bez jejich přispění s děláním jejich jimi vyžadovaných metodických chyb). Co je známo, dokonce ani Purkyně nebyl zdatným pisatelem článků a měl různá období (kdy se více věnoval experimentům, studentům či úvahovým publikacím).

Narozdíl od běžných časopisů v impaktech jakoby nepíšete za peníze, ale ještě byste měli za otištění vaší práce sami platit. To běžnému smrtelníkovi dělá čáru přes rozpočet, protože narozdíl od akademických pracovníků žádnému nezaměstnanci žádné pracoviště publikaci neohodnotí, o možnosti věnovat se vlastní vědecké práci při nějakém obyčejném zaměstnání nemluvě. Bez řádku pod jménem v článku označujícím příslušnost k té či oné akademické instituci je tu také problém (reálně mohou být skuteční vědci i dnes nezaměstnaní a díky kombinaci některých nenáročných výzkumných metod a vědecké genialitě přijít mimochodem na něco skutečně významného /viz -zde- Meteor 07.07.2007, F. Cvrčková - “V čem vlastně spočívá ve vědě genialita?”). Úvaha neobjevovat za peníze pramení patrně z předpokladu, že od vědce nemůžete chtít nějakou teorii či objev na zakázku za předem dohodnutý balík peněz.

Tak či onak, narozdíl od něčeho v praxi využitelného (co lze komercionalizovat), hlavním zdrojem financí k impaktům jsou veřejné zdroje. Proč by se něco neužitečného mělo platit z veřejných zdrojů? Takové úvahy jsou schopny vědu i zlikvidovat, ať transformací na její účelovou komercionalizaci (věda o výzkumu “zubních past”), tak prostým ustřižením přívodů z veřejných prostředků. Plno věcí se totiž nejdříve vědecky popsalo (třeba uspořádání mozku) a význam našlo až třeba po hodně dlouhé době (kdy operace mozku byly bezbolestné a relativně bezpečné a díky využití vědeckých poznatků vůbec vymyšlené). Hrát tu může i obyčejná závist obyčejných lidí, zejména při pomyšlení, že vědec se dostává úvahami tam, kde ještě nikdo nebyl a kam většina lidí nedospěje ani čtením již toho, co objevil, popsal a aplikoval.

Zajímavá je i otázka jazyku. Na jednu stranu nekvalitní angličtina může upozornit, že nekvalitní je i obsah, zase na druhou stranu ne každý špičkový vědec je jazykově nadaný a jazyk v publikovaných článcích může zkritizovat kdekterý jazykář (viz správně český text v českých odborných časopisech). Ovšem jazykem nemusí vládnout vědec, ale může si své texty nechat projít od někoho, kdo ten jazyk umí (průkaz zájmu o kvalitu x možnost někoho takového mít). Pokud se o českých věcech píše impaktově anglicky, nemělo by se také zapomínat na publikace v češtině - takové se spíše dostanou do místního povědomí a s lokálním charakterem mohou být využity lokálně.

No a na závěr snad ješte úvaha, co je cílem toho všeho - má to být vlastně hledání co nejobecnějších zákonitostí, které ovšem nejsou povrchní a každému dobře známé (pravda vítězí, v noci není dobře vidět x takové či onaké květy opylují brouci na základě takových či onakých stimulů), nepramení z neadekvátních zobecnění (pozorování od jednoho potoka jen tak zobecnit na všechny potoky), vychází z nějakých komplexních měření či konkrétních doložitelných pozorování, dělat impakty nesvede každý (resp. v podstatě ani nemůže) a má to celé nějaký význam, který neoceňuje jen objevitel, ale i jeho kolega (akceptující redaktor, citující, o ne/zaměstnání a odměně rozhodující).

Doporučuji:

Impakt faktor – Dobrý sluha, ale špatný pán (Ikaros.cz, 21.1.2007)

Posted in Botanopolitan |

Leave a Comment

Please note: Comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.