Tu se zapovídáte se spolužákem ze základní školy – truhlářem.
Kolikrát jeden prostý rozhovor dá více než kupa komerčních článků
fungujících jako prostá reklama, nemluvě o článcích vědeckých
obvykle necílených pro změnu na praktická doporučení. Jistě, informace
jsou různě spolehlivé, ale proč nenabídnout summary rozhovoru.
Výhody dřeva: Dřevo vydrží v užívání
paradoxně kolikrát déle než „nesmrtelné“ plastové výlisky
– vzpomeňme např. plastové zahradní židle, na kterých se člověk
kolikrát div nezchromí při jejich praskání. Na kupování levných věcí
je myslím kolikrát bohatý jen málokdo – samozřejmě i ty věci
„levnější“ (ze dřeva) vyžadují svoji péči. Místo
vydělávání na obměnu např. praskajících plastových židlí se kolikrát
musí židle dřevěné prostě přetřít jednou za dva roky lazurou. Jako
přírodní materiál dřevo na člověka přirozeně působí estetičtěji
– dalo by se říci, že je i zdravější (pokud pak nejde zrovna
o dřevotřísku, ani se z něho neuvolňují žádné chemické
škodliviny).
Druhy dřeva: Jaké dřevo má truhlář nejraději,
doporučuje? U nás nejkvalitnější je dub – je drahý, je ale
pevný, trvanlivý, vypadá hezky – okna, dveře, věšáky…
Z exotických dřev truhláři voní např. cedr, na druhou stranu smůla
v dřevu borovice také voní hezky.
Co s bukem: Jestliže ekologové např.
v určitých polohách doporučují vyměnit smrkové monokultury za
porosty s větší příměsí buku (návrat k přirozeným
bučinám), obvykle hledí na ekologickou a sociologickou funkci lesa, méně
řeší ekonomiku. Výhodou buku je, že se z něho dá udělat pomalu
všechno. Buk má dřevo kvalitní, je s ním ovšem více práce (což
z pohledu sociální politiky jistě není přímo negativum), zvláště
např. na okna je s ním údajně hodně řezání (nepotvrzeno –
buk se hodí na nábytek, schody a do kamen, na okna se nehodí, neb ve
venkovním prostředí „křenčí“, více -zde-). Proti dubu má tu výhodu, že nečerná z vody,
lépe se pak hodí třeba na kuchyňská prkénka (tu bych podotkl, že
v žaludku lze snad preferovat z prkének dřevěné piliny
s bakteriemi než umělou hmotu třeba i zcela bez bakterií). Bukové
dřevo (odpad) se též hodí na výrobu dřevoplynu. Je také otázka, zda
hmotnost vyprodukované a využitelné biohmoty nakonec nevychází výhodněji
pro buk ve srovnání i např. se smrkem. Kdybychom přičetli
společenskou a ekologickou hodnotu do celkové hodnoty vytvářené tím
kterým druhem lesa, dost možná by různé lesy začaly vypadat poněkud
méně jehličnatě.
Výrobky „in“: Kolébky, schodiště,
kuchyně… Je zajímavé, že vzdělanější lidé poněkud častěji
doplňují své domácnosti či chaty restaurovaným starým nábytkem
(zvláštním způsobem uklidňuje). Stranou v době ekonomické krize
nemusí být ani lokální veřejné zakázky (než čekat na
„neviditelnou ruku trhu“) – lavičky, dětské koutky,
budky…. Nelze opomenout populární „levnou“ dřevotřísku
– není odolná a zvláště se nehodí pro výrobky, se kterými si
hrají děti. Vyznavačům dřeva lze doporučit pořádné voňavé sruby ze
dřeva.
Nedostatek dřeva: Dřevo v poslední době ustupuje
plastům, někdy se líčí jeho nedostatek (což psychologicky jistě poněkud
snižuje poptávku po dřevě), více se zalesňuje a více dřeva tudíž
logicky musí i dorůstat. Na druhou stranu může růst poptávka po
dřevu jako po levném palivu, může být módní vlna poptávky po dřevu jako
staletími osvědčeném materiálu (dokonce i ekologickém, pakliže se
neprodukuje ryze „plantážnicky“). Dřevo má myslím ekonomický
potenciál, mělo by myslím být více doporučováno, větší poptávka by
mohla být po dřevu bukovém.