eBotanika.net - botanika na netu

Není to kytka, když nevoní… Jistí v herbářích, laborkách a zájemci o kytky neopylované hmyzem by jistě nesouhlasili, leč jaký význam přikládáš vůni a jaká se Ti líbí? Docela zajímavá mi přijde aromaterapie, nejradši ale rovnou v přírodě čichám k lípě a šeříku.

Zajímavá odpověď: „To máš pravdu, kytky mám ráda, i když jim nerozumím tak jako ty. A který se mi nejvíc líběj, to je těžký. Každá je svým způsobem pěkná. Mluvím teď spíš o kytkách v květináči – je fakt, že je hezké kytku dostat, ale až tak to nevyhledávám – je mi jich vždy líto, zvlášť nesvá jsem když dostanu kytku, kterou nemám možnost okamžitě ořezat a postavit do vody, to mi přijde jako strašný mučení, pak s tou chudinkou sedět třeba hodinu ve vytopený místnosti a mačkat se s ní v MHD. Takže přednost dávám těm v květináči, jednu dobu jsem měla hodně ráda africký fialky, teď spíš orchideje. A co se týče vůní, tak ty jsou pro mě také hodně důležité, ale jakou mám nejradši? Jestli medovou vůni lípy, omamnou jasmínu a šeříku, sladkou violek, kořenitou levandule, prohřátou mateřídoušky, jemnou hyacintu, originální mimózy nebo těžkou kostelní vůni lilií – těžko říct.“

A závěr – snad dobře, když voní, hlavně ať je v květináči. Vydrží a „květinka“ s květinkou nebude nesvá. A dost možná toto zamyšlení povede k novému trendu darování květin v květináčích…

A máme tu Prohlášení ČBS k biologickým a ekologickým aspektům hospodaření v českých lesích. Směřuje k ochraně biodiverzity a přírodních procesů v lesích, na což je nakonec i současná společenská poptávka a k této ochraně lze směřovat i státní lesnictví (v ČR dominantní, bezproblémově uspokojující současnou poptávku po dřevě a bezplatně poskytující i další funkce).

Závěry ve zmíněném prohlášení vyplynuly z konference pořádané loni 29.–30. listopadu. Se svým kritickým příspěvkem zde vystoupil i prof. Fanta. Odkaz na nahrávku s jeho uvědoměním a uvědoměním ČBS jsem mailem poslal sotva desítce lidí, dnes si říkám, proč to neodkázat. Jestliže se na konferenci nakonec nedostal stínový ministr Petržílek, alespoň mezi on-line diváky byl.

S prof. Fantou bylo zajímavé i posedět a popovídat (diskuse nebývá na škodu). Je i pochopitelné, že ledacos se lehce kritizuje, různé skutečnosti se mění (a nezřídka i k lepšímu).

Dvě velké mezinárodní konference budeme mít v roce 2009 v Suchdole (ČZU v Praze):

konf. lesnické fakulty (16.-18. dubna) :: konf. environmentální fakulty (1.-5. září)

Pro doplnění avízo též na lesnickou konferenci mladých vědců viz COYOUS (24. března) a enviromentální Kostelecké inspirování (27.-28. listopadu, v Kostelci n. Č.l.).

V době krize se méně kupuje, proto se též méně vyrábí a nabízí méně služeb. Je jen otázkou, jestli nás čeká období, kdy budeme trávit méně času v práci a v zásadě tak nikdo ani o práci přijít nemusí (jen zakázky budou menší a nebudeme si toho tolik moci koupit), nebo jestli vzniknou dvě skupiny lidí – zaměstnaných v sebemizernější práci (a klínem „na ďábla“ přinášejícím modernější technologie) a na druhé straně „líných a hloupých“ lidí „ve zbytečné sociální síti“ (pokud dnes o nějaké síti vůbec lze hovořit), totalitě („tohle musíš, jestli si chceš vydělat…“), stresu, pokušení k nekalé činnosti a životu v nehygienických podmínkách (o možnosti platit členské příspěvky např. kvůli odběru botanických časopisů nemluvě).

Snad pochopitelně bližší je mi řešení podobné roku 1918 (viz Novinky), trend modernizace, konkurenceschop­nosti a sociálních jistot. Krize též může být jen obdobím, kdy budeme trávit méně času v práci a moci si více užívat třeba vycházek do přírody, pěstění vlastních zahrádek a trávení více času s rodinou (na to menší výdělky vždycky stačí). Jenže tak to asi poněkud nebude…. (začalo se propouštět, volby v nedohlednu).

Jestliže řešíme invaze v přírodě, svádí to daný jev připodobňovat ke známějším invazím s vojenskou technikou. Nedávno běžel zfilmovaný Krakatit a poslech o dílu mého krajana Karla Čapka náhle vzbuzuje myšlenky, zda odpověď na invaze nehledat u tohoto autora.

Na konci Krakatitu vystupuje úvaha, že něž vyvíjet světobornou trhavinu na zabíjení, mají se ubírat myšlenky spíše aby vynález šlo rozumně využít, aby to hřálo a nikoli zabíjelo – mají se invazní druhy spíše využívat než s nimi válčit? Naopak jestliže Čapek upozorňuje na potřebu dokázat se ubránit nepříteli, nejsou naopak na místě „konečná řešení“ s okamžitým vykopnutím oddenků nepřítele či jeho zadušení totálními herbicidy?

Využívání nebo likvidace nevítaných cizinců – odstavec ideologie, dva extrémy. Těžko se těmto úvahám někdo v budoucnu vyhne a lze si jedině přát, aby se nezačaly takto extrémně jednoduše pojímat v mysli prostého člověka. Přibližující letmá úvaha směřovaná k všeobecně váženému češtináři – „no dobrý no, nevím…“ Akorát biolog či ekolog těžko při řešení invazí bude citovat práce Čapka. Ostatně podobně různé odpovědi těžko hledají češtináři v biologii (nehumanitní vědě) a raději ani nedomýšlet, co takové experimenty mohou přinést za pokrok či míchanici ve společnosti.