eBotanika.net - botanika na netu

Člověk hledá různé alternativy, současná doba pak přináší nemalé potřeby v hledání alternativ energetických – otázkou nabíledni je i třeba energetické využití lesů. Zeptal jsem se povolaného – děkana pražské lesnické fakulty:

Energie z lesa

Přeposílám upozornění: Nevím jestli víte, že se touto dobou volí tzv. „Národní ohrožená rostlina“? Jedná se o akci iniciovanou celoevropským sdružením „Planta Europa“ a v ČR pak podporovanou AOPK a dalšími organizacemi. Nový mezinárodní projekt by měl především sloužit k ochraně původních druhů rostlin. Více info se dozvíte na Hoskovcově webu Botany.cz. Ovšem nekliká se na tomto serveru, ale přímo na PlantaEuropa.

Valná část botanické společnosti Botany.cz zná a často i „browsuje“ a navíc je snadný k zapamatování i pro veřejnost (na rozdíl od anglického „plantaeuropa“ a v něm vyhledávání odkazu v angličtině) a „svižně“ reagující a aktualizující novinky. Spíš jde o to, než zvolit nejbáječnější rostlinu, hlavně tímto oslovit co nejširší – a to hlavně i NEBOTANICKOU – společnost a přimět tím k zamyšlení nad planě rostoucími rostlinami a jejich krásou a významem. Přímo přes server AOPK se to nedá tak „popularizovat“ – ale viz -zde-.

V řadě evropských zemí „národní rostliny“ zvoleny byly (za účasti široké veřejnosti a často i médií). Teď je na nás – na České republice – abychom si i my zvolili naši národní ohroženou rostlinu. Máte-li chuť se zapojit do hlasování a možnost informovat o volbě i co nejvíce známých… (ať nemáme v ČR „ostudu“, že jsme volbě rostliny věnovali málo sil a zapojilo se málo lidí

No mně se již podařilo hlasovat pro hořeček český – už že letos jsem navštívil jeho JAROem znovuobjevenou lokalitu :) Zároveň si ovšem myslím, že hlasování by nemělo být tolik vázáno především na internet, či dokonce jeden server – „národ“ nejsou jen ti s přístupem k němu :)

Je otázkou, zda zmiňování politiky patří do vědy. Pokud vezmeme v úvahu různé interakce mezi různými skupinami lidí (viz též interakční trojúhelník), může mít obracení se na politiky pozitivní efekt (sleduje-li se tím potřeba něco vyřešit). Nelze pominout, že věda je závislá na prostředcích od politiků (státu) – je pak i skoro logické, koho dokonce sami vědci líčí jaké „zlé lidi“ a „pozitivní osobnosti“. Alternativou vědy politické je věda závislá jen na své komerční prodejnosti – spějící ovšem nezřídka jen k „výzkumu zubních past“ a stagnaci základního výzkumu (s omezeným nacházením inspirujících či předně neužitečných zajímavostí).

Hypochoeris hirta – ta žlutá kytka :)

veřejnoprávně, politicky vyvážené – premiér jako vědec

president – vědec

foto s chrpou polní – modrákem

Pohledem na její modrá květenství si říkám, jestli to nejsou kousky sneseného čistého nebe. Nebo jakou barvu mohou mít čisté duše :) No ale je to přeci plevel… – třeba v polích pěstované trávy (obilí). Někdy tedy spíše polích s heřmánkem. Ten mám rád zase jinak – vůňově :) Chamazulenové silice dokáží uklidnit, léčit, o vlasech nemluvě… Ale ta chrpa je tak nějak hezčí. Dokonce i po odkvětu.

Komu se to podaří, ať soutěž vyzkouší

Údaje k maximálnímu věku u nás rostoucích dřevin jsou nadhodnocovány a třeba žádné tisícileté lípy u nás nerostou. Z jakého seriózního zdroje lze údaje o věku dřevin čerpat a jak je to s tím věkem? Zeptal jsem se našich dendrochronologů (listopad 2006) – vidno, není to triviální.

To je pěkné téma, ovšem asi má odpověď nebude až tak potěšující! Berte to čistě jako můj názor. Je pravda, že spousta stromů je zakomponována v legendách a traduje se o nich mnoho zajímavostí až pohádek. Ovšem skutečný věk stromů lze jednoznačně určit jen po pokácení stromu a to také ne vždy, jelikož je většinou vyhnilý. Proto mnoho velice pěkných knih jako Památné stromy,…... jsou opřené pouze o kroniky, které jsou většinou jediné, které nám mohou alespoň + – o věku stromů něco říci!!! Ovšem maximální stáří stromů uváděných v odborné literatuře jsou podloženy skutečností, např. smrk ztepilý dosahuje stáří 350–400 let, lípa malolistá 300–400 let,….….. Tedy pokud bych měl někde uvádět stáří, jistě bych se držel odborných botanických knih, samozřejmě že existují výjimky, jako všude a strom se může dožívat i vyššího veku!

Za nejstarší strom na světě se považuje borovice osinatá (Pinus aristata var. longaeva), která roste v kalifornských White Mountains na východní straně hřbetů Sierry Nevady (stáří stromu 4767 let)! V CR např. Lukášova lípa v obci Telecí – stáří odhadováno na více než 700 let. Obvod kmene 11,6 m ve výšce 1,3 m nad zemí. Údajně jedna z nejstarších lip v České republice. Dub (Žižkův) z Náměště nad Oslavou je údajně 600 let starý, jiné prameny však tvrdí, že dendrologická metoda určila jeho stáří na více než 1000 let, údajně měl být zasazen kolem roku 960. Byl by to tedy nejen nejstarší dub na Moravě, ale zřejmě i náš nejstarší strom vůbec, ovšem kdo toto datování provedl opravdu nevím!!!

Až přijdete na vyluštění vaší záhady, tak mě ji prosím napište také.

Abych řekl pravdu, nevím. Upřímně řečeno vzhledem k velké variabilitě tloušťkového přírustu je pokus o stanovení stáří na základě tloušťky stromu prakticky nemožný (resp. rozumný odhad bude mít veliký rozptyl). Pokud vím, tak naprostá většina takových odhadů je dělána právě na základě průměrů či obvodu stromů. Stáří zjišťované počítáním letokruhů či dendrochronologicky bylo děláno jen výjimečně (publikované jsou údaje o šumavských jedlích a smrcích).

Pochybuji, že někdo počítal letokruhy na lípách (které jsou ostatně zpravidla vyhnilé). Jediný zdroj, bohužel spíše pro americké druhy, který znám, je na těchto stránkách -zde-. Zdroj je to spolehlivý.

Zdravím a za poněkud neurčitou odpověď se omlouvám.

Tu mne jeden příspěvek přivedl na stránky www.paukertova­.cz. Proč máte mezi invazkami třezalku či jitrocel? Dostalo se mi zajímavé odpovědi autorky (Mgr. Paukertové):

Mé stránky jsou zaměřené na všechny rostliny, které rostou u nás, a to z nejrůznějších úhlů pohledu. Mám na svých stránkách fotogalerie i články o rostlinách léčivých, jedlých, jedovatých, užitkových, vzácných, zvláště chráněných, pylových alergenech. Rostliny fotografuji ve všech stádiích vývoje, fotografuji všechny části rostlin a snažím se fotografovat i rozlišovací znaky druhů. Další články a další úhly pohledů budu postupně přidávat. Najdete tu i atlas rostlin ČR seřazených jednak podle čeledí a jednak podle abecedy.

Vystudovala jsem ekologii a zajímají mě zejména vztahy (mezi prostředím, rostlinami, živočichy, lidmi). Co se týká vztahů mezi lidmi a rostlinami, má řada lidí rostliny zaškatulkované často jen do jednoho šuplíku: tohle je rostlina jedlá, tohle je rostlina jedovatá, tohle je rostlina léčivá, tohle je obtížný plevel, tohle je invazní rostlina. Rozdělení do škatulek je statické a uzavřené, většinou jednou pro vždy. Pochopení vztahu je věc dynamická, která odráží skutečnost lépe.

Snažím se proto ukazovat rostliny tak, aby lidé uviděli rostliny v tom dynamickém pohledu, anebo alespoň v několika škatulkách zároveň. Například bršlice kozí noha je často pokládána za úporný plevel, nicméně je i léčivá a jedlá, řada jedovatých rostlin je i léčivých a ten rozdíl spočívá jen v dávce a ve způsobu zacházení, denivka plavá je nejen okrasná, ale má i léčivé účinky a je jedlá, třezalka tečkovaná je léčivá, u nás je původní a v ve státě Washington DC. patří mezi rostliny invazní. Mám i články o jedlých rostlinách, kde se snažím ukázat, že kopřiva, která je pro jednoho plevel je pro druhého výborný a zdravý špenát, navíc zcela zadarmo. Prostě aby si lidé uvědomovali, že to zařazení do šuplíku je závislé na úhlu pohledu. Ukazuji rostliny z nejrůznějších úhlů pohledu, ukazuji i ty velmi neobvyklé a vzdálené pohledy a hlediska, pokouším se vést návštěvníka stránek k samostatnému přemýšlení nejen o těch škatulkách, ale i o vztazích v přírodě včetně obecného i osobního vztahu člověka k rostlinách a přírodě vůbec.

Tomu plně odpovídá zařazení zmíněné třezalky tečkované do fotogalerie invazních rostlin. Souhlasím s tím, že pokud návštěvník jen prolétne galerii, nepřečte si ani popis galerie, ani popis rostliny, může dojít k zavádějícímu závěru, že třezalka tečkovaná je u nás invazní, což také pokládám za nevhodné. Nicméně informace o rostlině u obrázku jsou, pokud má někdo zájem, předpokládám, že si přečte, že třezalka tečkovaná je invazní rostlinou ve státu Washington DC.

Invazní rostliny ve státu Washington jsou velmi ilustrujícím příkladem – řada rostlin projevující se jako invazní v tomto státě je u nás nejen původní jako třezalka tečkovaná, ale i silně ohrožená jako vrabečnice roční, nebo dokonce zvláště chráněná, jako například kotvice plovoucí. Takže hodnocení invazní-původní, a z toho vyplývající další vztahy (likvidovat-chránit) závisí nejen na vlastnostech rostliny samotné, ale i na tom, na kterém kontinentu hodnotitel právě stojí. Připadá mi to jako velmi názorný příklad pro to, aby si lidé uvědomili, že co je zde a pro mě tak, může být jinde nebo pro někoho jiného úplně jinak. Pokud si toto někdo uvědomí, vede jej to k dynamickému a celistvému pohledu, a to se netýká jen vztahu člověka a rostliny, ale třeba i mezilidských vztahů.

Zmínka o té kotvici mi zase připomíná úvahy některých botaniků, že je potřeba rozlišit vzácnost druhu u nás a jeho reálnou ohroženost. Tomu říkám botanika = průšvihy, srandy, problémy (mohou být i s chlupama poddruhů a variet :)

Ing. V. Votýpka se na mne obrátil s prosbou podnícení zájmu veřejnosti o těptínský smrk. Jeho zájem budiž příkladem a uvidíme, jak to s tím smrkem je/bude. Z jeho mailů (upraveno):

Těptínský smrk již není v ČR nejvyšší. Byl vyvrácen asi vichřicí 25. 6. 2008 (strom byl nad kořeny napaden hnilobou, takže mohl spadnout kdykoliv). Ve fotogalerii jsou fotografie z 9. 5. 2008 (kdy strom ještě stál) a z 30. 7. 2008 (kdy je již vyvrácený). Má kolem ale několik jiných exemplářů, které také měří přes 50 m.

Je to zajímavé, ale když spadl v Boubínském pralese podstatně menší smrk, tak jeho kmen byl zakonzervován a umístěn pod altán s patřičným popisem. V této souvislosti mě napadá, zřejmě ale „utopická“ myšlenka, zda by se o podobné nemohla zasadit i odborná botanická veřejnost u těptínského smrku. Výskyt velmi velikého stromu na Boubíně se předpokládá, ale že se podobně velké stromy vyskytují i nedaleko Prahy i na jiných lokalitách (Aldašín, údolí Jevanského potoka, Voděradské bučiny) ví málokdo, a je to podle mě i svým způsobem rarita.

Mám takovou představu, že by pařez stromu byl vodorovně seříznut, zakonzervován a umístěn pod altánek. Zbylý kmen, který, doufám ještě nebyl zpracován, by bylo možno umístit pod přístřešek na plošině za potokem nebo i na jakémkoliv jiném místě. Vím, že by to bylo finančně a organizačně náročné, že je to vedle frekventované silnice s omezeným místem na parkování a možná, že by přílišná publicita místa mohla vést i k útokům nekulturních a zakomplexovaných jedinců na zbylé stromy. Myslím však, že po zvážení všech pro a proti by stálo za to něco podniknout pro záchranu zbylého kmene.

Chci volat na LZ Konopiště, který tyto lesy, patřící dle katastru České republice, spravuje. Jsem zvědavý, jakou dostanu odpověď. Myslím si však, že nějaká oficiální instituce a odborníci v daných oblastech by měli větší slovo. Také tajně doufám, že je celá záležitost již řešena obdobným způsobem, který jsem nastínil a já již jenom „objevuji Ameriku“.

Kontext:

Požáry – lezecký průvodce (T. Lébr) – kniha návštěv

Památné stromy v naší krajině