Tradičně anketu o nejkrásnější známku roku vyhlašuje
Česká pošta a časopis Filatelie (viz „Nejkrásnější česká poštovní známka roku
2005“), setkat s ní se bylo možno i třeba v MF Dnes,
deníku Právo či časopise Poštovní kurýr. Hlasují čtenáři a kdo si
pošle s anketním lístkem obálku, ten dostává zadarmo dárek –
nalepenou nejkrásnější známku.
S přírodou vyhrávají akorát motivy obrazů s tématikou
přírody (krajiny), v roce 2005 však na druhém místě skončil
„Rejsek, mlok a prvosenka“. Třeba se za letošek hezky
umístí nějaký kousek z „Krása květů“ nebo „Ochrana
přírody: Bílé Karpaty – orchidejové louky – biosférická
rezervace UNESCO“ (viz přehled známek 2007).
Co dodat – známky naší pošty jsou hezké, vždyť jsou ještě
pořád naše
Co je to „pěstování“ a kde je to
„v přírodě“ – to může kdekomu připadnout
jasné jako facka, ale zkuste si na ty otázky odpovědět nebo
i odpověď někde najít. Na pěstování nemusí hned odpovědět ani
kdejaký zahradník, nakonec když se jde do důsledků, samotná výsadba
rostliny je pěstitelský úkon a do prostředí zasahuje člověk již
prakticky všude.
Kolik rostlin vysadil člověk do přírody za účelem
obnovení nějaké populace, kdy je i aktivně nutné sekat louku ap.
– jsou to pěstované rostliny? A co magnólie vysazené
v parcích, kde již jen volně rostou – jsou pěstované?
Vede to ke stejným úvahám, jako čemu lze říkat „původní x
nepůvodní“ druh v areálu či na lokalitě. Nutno podotknout, že
na pěstované rostliny lze hledět jak jako na chudáčky kteří
v přírodě sami nejsou schopni přežít, tak jako na jedince
vynikající cílenou produkcí a živící lidstvo, naopak původně mnohdy jen
pěstované invazní druhy mohou být vitálnější než chudáčci druhy
domácí. Tu se ale ocitáme až na poli různých ideologií o chudácích
a schopných, o přirozenosti, agresivitě a potřebách pomoci. Zbyněk se
pustil do úvahy, jak je to s vyséváním „přirozených“
louček místo anglických trávníků – diskuse na Invaze v naší
přírodě -zde-. Vlastní pohled a pojmy k diskusi:
Pěstování – chování člověka, který na
základě své vůle podněcuje (ovlivňuje) růst určitých rostlin a jejich
vlastností na určitém místě. Konkrétními prostředky vůle využívanými
člověkem jsou cílená výsadba či hubení rostlin, mechanické a chemické
zásahy do prostředí v němž rostliny žijí a organismů rostlin
samotných. Výsledkem je umělý výběr (genetické modifikace), vzhledové a
užitkové modifikace (plynoucí z genetických modifikací, ale
i přímé úpravy jedinců a potažmo negenetické modifikace) a
nepřirozená společenstva. Tento stav se mění po ukončení uplatňování
lidských zásahů, kdy dochází ke změnám opět směrem k přirozenému
stavu – výhodného z hlediska využití životního prostředí
s vynaložením minima energie potřebné k prostému přežití a
uplatnění v konkurenci s ostatními rostlinami.
Naopak invazní druhy jsou původně pěstované druhy, které mají větší
vitalitu než druhy na dané lokalitě původní. Dodatková energie je
zapotřebí k zabránění jejich šíření a nepřirozeným změnám na
daném stanovišti. Už samotné vysazení druhu na nějakou lokalitu je krokem,
kdy lze hovořit o pěstování. Na návrat či vysazení vzácného či
užitečného druhu člověkem (včetně druhů invazních) pak z tohoto
pohledu lze nahlížet také jako na druh pěstování. U vysazených
rostlin v přírodě pak nelze mluvit o výskytu v přírodě,
ale o pěstování v přírodě.
Biologie – věda s popisnými a výzkumnými
aktivitami popisující zákonitosti spojené s životem a živými
organizmy. V rámci biologie je vědní disciplínou zabývající se
rostlinami botanika. V přírodovědném směru zde došlo k užšímu
vymezení „botaniky“ na problematiku taxonomie a ekologie
(geobotaniky) rostlin v přírodě. Biologií pěstovaných rostlin
rozumím řešení problematiky reprodukční biologie, využití metod
používaných v biosystematice, taxonomii či ekologii, nikoli za účelem
zvýšení užitkovosti rostlin, ale za účelem využití specifické situace
k získání dat pro biologické vědecké studie (zkoumání evoluce,
hypotézy automimiker, vazby opylovačů, formulování představ
o přenosu pylu, využití barevných vzorníků používaných
šlechtiteli k popisu barev u všech rostlin, interakce rostlin
v nepřirozených společenstvech).
Okrasné rostliny – rostliny pěstované za účelem
okrasy kulturního prostředí (ne nutně primární a jediná funkce).
Introdukce – zavádění cizích (nepůvodních,
exotických) druhů do míst (lokalit, oblastí) mimo areál jejich
přirozeného výskytu – buď náhodně, nebo za účelem jejich
pěstování z různých důvodů a potřeb člověka.
V přírodě – rostliny, které nejsou pod
přímým vlivem člověka (x za hranicí lidských sídel x kde není
konkrétní záměr či hospodářsky cílený vliv člověka).
V kultuře – rostliny pod vlivem člověka
cíleným na zlepšení a využití jejich vlastností (atraktivity)
z pohledu člověka. Rostliny v kultuře jsou vždy rostliny
pěstované, pěstované rostliny mohou ale růst (se pěstovat) i v
přírodě.
Jedni hodnocení a zkušenosti, které zazněly na konferenci ČBS (viz -zde-), považují za relevantní a otevření směru diskuse
o invazích vítají (dokonce i když by bylo možno hovořit
o vytýkání jim něčeho). Druzí naopak příspěvek považují za
nerelevantní, popudivý, nelíbí se způsob presentace a dokonce se smazaly
příspěvky na Botany.cz.
Snad zde hrají roli i osobní antipatie, politika či nevím co.
Co ovšem nechápu, to je kdo že v tom mém příspěvku byl nějak
zvláště popudivě kritizován. Když se vrátíme k oněm základním
zainteresovaným a komunikujícím skupinám:
ochranářské organizace, „neziskovky“ – na řešení
invazí dohlížejí dobře zaplacení a v regionech koordinovaní
odborníci
zahradníci aj. – ví o nebezpečí invazních druhů, ví jak se
takových druhů efektivně zbavovat a brání únikům druhů ze zahrádek do
volné přírody, případně třeba včelaři nesází invazní medonosné
rostliny do přírody
veřejnost – má dobré povědomí o invazích, plně chápe
naléhavost investic do potlačování nežádoucích invazních druhů
politici, úředníci – o invazích ví vše potřebné,
legislativa a vyčleňované finance odpovídají současnému poznání a
potřebám
vědci – nezabývají se pouze jevem invazí, ale určují
i řešení nežádoucích druhů, poznatky popularizují a veřejnost
díky jejich dohledu nečte zavádějící informační materiály
Myslím, že výše popsaný stav je ideál, který by byl v kontextu
relativně nedávného začátku řešení invazí překvapivý (a dle vlastní
zkušenosti i popisu druhých spíše neodpovídá realitě). Nežádoucí
invazní druhy se dosud spíše šíří, místo plošného řešení je
přístup spíše řešení problému až když to někde „hoří“
(přitom okamžité potlačování již prvovýskytu invazního druhu významně
šetří náklady na řešení v budoucnu a přístup se liší spíše dle
ochoty různě mezi kraji či obcemi). Myslím že je vynikající, že (přes
pomluvy těch kteří neznají moji činnost) nalézám pochopení třeba
i u lidí, které nežádoucí druhy dosud spíše z neznalosti
problematiky mohou i šířit (slova doktora – asistenta katedry
zahradnictví: „Super Jiří, jen tak dál, držím pěsti.“; ochota
uspořádání semináře v zahradnické škole v Mělníce; braní
informace o invazních druzích na zahrádkářské výstavě jako
poradenství atd.).
Nehledal bych tedy problém v oné mé presentaci. Jestliže někdo
v první chvíli na v podstatě nezvyklou informaci
o zainteresovaných skupinách reaguje možná s nelibostí, rozhodně
nemyslím, že je toto podstatné a popis oné neverbální reakce je jen
subjektivní. Záleží ale zejména na oné relevanci a nalézaném řešení.
Podotýkám, že problematika je celkem nová, určitě bude „in“ a
ona vytýkaná ignorace práce kolegů vyplývá spíše
z nepresentovaných výsledků (jakkoli je to třeba pochopitelné).
Z osobního blogu (který má kdejaký politik, teenager i první botanici
– Jan Kolář
/fyziologie/ či Venca)
nikdo nemusí chodit půldne s hlavou „jako škopek“
(i když nemusí mít stejnou zkušenost či názor – proto tu lze
také reagovat/testovat hypotézy a je dobře, že se tak i děje).
Konference České botanické společnosti věnovaná invazím se konala
30.11.– 1.12.2007 v Praze. Byl to vynikající
počin této společnosti a kladně lze hodnotit mimo jiné umožnění
presentace příspěvků nejen přímo z oblasti vědecké botaniky, ale
i rozšíření obzoru do dalších oblastí vědou ovlivňovaných
(ochranářská praxe) či příbuzných oborů (inspirativní zoologie).
Příležitosti demokratické rozpravy s vědci
zabývajícími se invazními projekty jsem využil a odpresentoval
i vlastní příspěvek – viz presentace (orig.) + audiokomentář (nový). Určitým poselstvím byla výzva
k větší míře komunikace (na „nedůležité“ maily se ani
neodpovídá, se zahradníky nemluví…) a spolupráce mezi
zainteresovanými skupinami (veřejnost, vědci, odborníci, politici).
Hodnocení jednotlivých skupin zde může být subjektivní, za úvahu by stál
sociologický výzkum povědomí veřejnosti o řešení invazních druhů
(přesto alespoň diskuse s vlastními zkušenosti a viděním myslím
nebyla od věci). Jelikož šlo o vědeckou konferenci, určitě svůj
dopad mělo i zamyšlení, zda se nepopisují jen invazní jevy (popisy,
závislosti, testování hypotéz), ale určují i problémy hodné
řešení a navrhuje i metodika jejich řešení (spíše než
„blabla… a asi by se mělo něco dělat“, tak „… a
proto toto je špatně a potřeba řešit, ideálně takto…, investovat do
potlačování invazních druhů se vyplatí a včasnost průbojného řešení
sníží náklady na potlačování v budoucnu“).
Jakkoli kontrola zestručněných materiálů osobami
vědců je problematická, opačný problém je zase ze strany médií,
která údajně nemají moc chuť točit třeba dokumenty a reportáže
k invazím (i když zde vůle ze strany vědců je – nakonec
určující pro média by měl být i vzbuzovaný zájem potenciálních
diváků, příležitostí k medializaci je hodně, viz -zde-, -zde-, -zde-). Důležitá je
i naděje, že ochrana přírody dostane do rukou
oficiální dokument v podobě „černé listiny“ druhů, které
mají být aktivně potlačovány (a možno se na ně pak odvolávat při
jednání třeba s úřady – neoficiální seznam INP či
Ekoneziskovky.cz). Snad jen bylo možno očekávat
bouřlivější diskusi (i k nápadu krajských koordinátorů,
financování potírání invazí produkty z invazních druhů aj.).
Kromě informací „přímo od zdroje“ zde bylo
v presentacích možno zaznamenat řadu užitečných
odkazů, docela zajímavá kontextová reklama byla na
dělání diplomek (viz Petr Dostál). Ze strany ČSOP JARO i ČZU (jež jsem v podstatě
zastupoval) je zde podaná ruka ke spolupráci (minimálně pokud jde
o projekt Invaze
v naší přírodě, pořádání akcí a přípravu materiálů pro
veřejnost), je jen otázkou jak ji oslovení účastníci dokáží využít.
Úroveň příspěvků byla velmi vysoká, škoda že se nepustilo nahrávání
z mikrofonu (nicméně dostupný on-line třeba bude sborník abstraktů).
Konference měla velmi vysoký počet účastníků dokládající
„trendy“ tématu. Určitě se zde blýská na dobré časy a
„nežádoucí invazní druhy bojte se!“. Pořadatelům patří
velký dík!
Pod čarou:
U materiálů pro veřejnost platí pravidlo „méně mnohdy více“, proto jakkoli nesporný význam
mají invazní seriály v přírodovědných popularizačních časopisech,
zásadní význam mají běžné tiskoviny (denní noviny) a vysílání, kde
i malá podstatná informace k problematice má větší význam (už
proto, že si to přečte ledaskdo „obyčejný“), než odrazující
velký článek na celou novinovou dvoustránku (či dokonce odkaz na omezeně
dostupnou knihu v cizím jazyce). Samozřejmě denní opakování
základního nelze požadovat od špičkových vědců, nicméně průkopnické
stručné materiály hodné opakování by přes vědce procházet měly. Pak by
neměly vznikat bludy jako Kdo ničí českou přírodu? Norek, psík a koljuška.
