eBotanika.net - botanika na netu

Dne 22.5. 2007 proběhla jedna zajímavá konference pořádaná Unií botanických zahrad ČR, Katedrou botaniky PřF UK, Botanickou zahradou hl. m. Prahy a Botanickou zahradou UK. K programu se lze zpětně dostat na stránce trojské botanické zahrady, kde je dostupný i sborník konference (konkrétně -zde-).

Ve sborníku najdete mimo jiné příspěvky: Změny v systému krytosemenných rostlin, Názvosloví pěstovaných rostlin, Česká rodová jména rostlin, České jmenosloví v praxi botanických zahrad, Legální nakládání s chráněnými druhy rostlin. Autoři příspěvků jsou renomovaní odborníci.

Mnoho lidí (zejména vědců) je zvyklých psát a číst vyčerpávající pojednání. Samozřejmě ideální je vědět všechno, nicméně na všechno nemusí být čas a těžko lze vždy myslet na všechno (specialista se zabývá konkrétním tématem, naopak např. úředník musí řešit vícero témat a lze se pak i snadno vymluvit právě na onu časovou indispozici a myšlenkovou kapacitu :)

Základní předpoklad „méně je více“ se opírá o pravidlo stručnosti, kdy vzhledem k možnostem čtenářů „méně předloženého = přečtení nejdůležitějšího“. Toto pravidlo dodnes řada lidí nechápe (nebo ani nechce, pokud jsou honorováni za množství textu) a jejich příklon k vyčerpávajícím informacím má pak přesně opačný efekt, než jaký se snad očekává. Mnohdy jde také ovšem i o formu informace. Jestliže vezmete stránku a popíšete ji nahuštěným textem s popisem jak vypadá nějaká kytka, mnohem více řekne její nákres a případně velmi krátký upřesňující komentář.

Při zjednodušeních je nutno přemýšlet zejména nad obsahovou správností/ko­rektností. Není to problém vypouštění třeba celých kapitol nesouvisejících se zamýšleným použitím. Spíše jde o to, že význam vět oznamovacích v redukovaných příspěvcích nemusí přesně odpovídat realitě. Jestliže třeba o některém rodě platí „květy bílé kromě druhu xy s květy do žluta“, asi těžko v neodborném textu budeme číst tuto informaci, když druh xy nemá nijak velký význam. Spíše se pak dozvíme „rod má květy bílé“, kdy tuto informaci platící v běžné praxi lze v případě potřeby upřesnit příslovci jako „vždy, zpravidla, obvykle, občas…“. U prosté teze „rod má květy bílé“ bez upřesnění četnosti pak nemusí daná teze platit v celých 100% případů. Na druhou stranu toto pravidlo asi není obecně v povědomí a kdekdo s ním může i polemizovat, nebo pak v daném případě i věřit jen na bílé květy nějakého rodu bez výjimek.

Nakonec snahou i zde v rozcestnících bylo uvedení několika nejdůležitějších odkazů – ze kterých lze získat snad i lepší přehled, než kdyby seznamy odkazů měly podobu hustých textů k vlastním odkazovaným stránkám.

A co mne vedlo k sepsání těchto „obecně známých…“? Mnohdy běžné texty u posterů jsou nahuštěninou textů s velikostí písma 12, jen o málo větší písmo je někdy u presentací powerpintových a dosud si kdekdo myslí, že hustě popsaná stránka má větší sílu než pár souvětí na téže stránce (bohužel v politice to naopak mnohdy vede až jen k prázdným heslům). Abych jen nekritizoval, snažil jsem se najít rady on-line jak má vypadat třeba poster, ale dostupné lze doporučit snad jen nahrávky doc. Flégra v praktické metodologii vědy. Možná by tyto rady neměly chybět na stránkách studií, kde se postery nechávají tisknout.

„Stále jsou objevovány nové látky v rostlinách, které mohou mít i srovnatelnou účinnost se v současnosti užívanými syntetickými přípravky, ovšem bez nežádoucích účinků. Lidé však neustále ničí zásobárny biodiverzity této planety, a tak řada perspektivních rostlin vymírá aniž by jejich obsahové látky byly podrobeny výzkumu.“

Když si tak biolog přemýšlí o smyslu biologie, vidí smysl v onom „možném využití“ a uplatnění v medicíně je dost významným využitím. Navíc odpověď snadno může podléhat „zubu času“ a kvalifikovaně na ni odpovědět může jen člověk s přehledem – širším, než jen pouze biologickým. Tak jsem se na to zeptal prof. Patočky – známého toxikologa a dnes mimořádně výkonného popularizátora (znáte třeba z Vesmíru nebo jako provozovatele TOXICOLOGY). Ačkoli ke zveřejnění jsem dostal odpověď „Pochybuji, že je to rozumné, ale neřekl jsem nic, o čemž nejsem přesvědčen.“, dovoluji si spontánní odpověď přeci jen uvést (a ještě pár poznámek najdete zde v komentářích).

Milý Jiří,

pro vyšší rostliny tato téze platí v omezeném rozsahu, protože jsou již hodně farmakologicky prozkoumány. Překvapení však nelze vyloučit. Příkladem může být objev paclitaxelu v Tisu (Taxus brevifolia) a následně celé skupiny nových látek zvaných taxany, které vnesly úplnou revoluci do terapie rakoviny. Konec konců i Tobě důvěrně známé magnólie jsou toho důkazem. O jejich užitečnosti ve východní medicíně se vědělo, ale současná medicina není založena na zkušenostech, ale na důkazech – evidence based medicine – a tak musely přijít kontrolované preklinické a klinické studie, aby prastarou zkušenost ověřily moderními metodami.

V plném rozsahu ta téze platí pro „nižší rostliny“ jako jsou řasy a sinice (i když jsou to vlastně bakterie), ale zejména pro nepřeberné množství mořských organismů tvořících plovoucí plankton, dále korály, mořské houby atd. Každoročně jsou objevovány stovky nových látek zcela neznámých struktur a často i dosud neznámých mechanismů, jakými uplatňují svou biologickou aktivitu. Moře se tak stává nepřeberným zdrojem nových látek, podobně jako tomu bylo dříve u pevninských rostlin. V moři mají svůj původ různá analgetika a zejména cytostatika, ať již zasahují do buněčného cyklu jakýmkoliv způsobem. Nacházíme zde inhibitory mikrotubulů, enzymů, proteozomu, látky blokující buněčný cyklus např. inhibicí telomerázy apod. Snažím se o tom informovat v krátkých článcích na TOXICOLOGY i jinde.

Takže: tu tézi by bylo možno trochu rozšířit na v podstatě veškeré organismy žijící na Zemi, ale je platná! Ber to ale jen jako můj názor.

Zdravím a přeji hezký den. JP

Vypilovaný sloh, perfektní čeština, profesionální technika a doplňky (foto, audio), příspěvky špičkových odborníků a vtipný recenzovaný obsah, začlenění do výuky na školách, držená tématická jednotnost jednotlivých časopisů, záštita významných institucí… Tak by ideálně měly vypadat vědecké materiály pro širokou veřejnost. Často říkají „tak mě tu máte“ nebo „ptejte se a my vám to sem dáme“, cokoli neprofesionálního se celkem snadno pozná. Prostá popisnost a dobrodružství z poznávání se také mnohdy vyznačuje, že vlastně nic neřeší (v botanice se tradují „doktoři přes kytičky“, kteří je neléčí, ale jen o nich píší). Jakkoli jsou vědci k veřejnosti vstřícní (zásluhou lidí jako byl Ivo Budil), pár úvah asi nebude na škodu.

Otázka zní, zda takovéto vyumělkování a předkládání má ten správný efekt, když samotná podoba může říkat cosi o omezené možnosti zapojení prosté veřejnosti do něčeho takového. Nakonec ručně pletený košík, namalovaný obraz, jablíčka z vlastní zahrádky či amatérský film o vlastní činnosti mohou kdekomu připadat lepší, než věci ze stroje či od „sériového profesionála“. Tu možnost udělat si něco sám má dnes již kdekdo – udělejte si své stránky/blog, přidávejte povídání a postřehy, fotografie…. Pochopitelná nekvalita „amatérské práce“ se pozná nejen podle vzhledu (to pak hodnoťme „oficiálně“ odborné weby jako Česká botanická společnost či Stránky botanických doktorandů), ale i podle těch chybek v pravopisu (které jsou údajně tak rušivé, že se to nedá přečíst – to je zajímavé, že třeba textům bez háčků a čárek v SMS všichni když je potřeba kupodivu docela dobře rozumí) a samozřejmě v neprofesionálních textech kvůli častému prostému opisování a sepisování z různých kontextů prostě vznikají i faktické nesmysly.

Dnes je díky internetu více prostoru pro amatérské tvoření a tvorba se týká i příspěvků se vztahem k vědě. Je to alternativa k čemusi předkládanému od přirozených i vyumělkovaných autorit (čímž ovšem nelze popřít význam osobností, které mají nějakou váhu a mohou být vzorem pro ostatní). Na internetu je tvůrčí svoboda, a tak tu máme plno „internetového plevele“ (čteného mnohdy asi tak jako formálu a v úsměvném hledáčku „oficiálníků“ :) Důležité je nejen přednášet, ale i diskutovat – tj. nechat prostor pro přispívání obou stran. Není tu ale situace, kdy se v druhé straně ta chuť dusí (nebýt internetu, často se raději nechá věda plavat, maximálně příležitostně čte – nakonec pro nezajímavost takové situace se preferuje „paření“)?

Výzva pro veřejnost, studenty ap. – zkuste to! Oficiální viz: Otevřená věda, Živa, Vesmír, ABC, Osel, ČRo – příroda, Středoškolská odborná činnost, Biologická olympiáda.

Kdekdo si již dnes může pomyslet, že botanika z automatu/ro­botu/stroje/po­čítače je v podstatě již realita. Nedávno zde byl diskutován Google jako „dokonalý vyhledávač“, dalším dokonalým automatem je Open Directory jakožto adresář světového internetu.

„Český“ mechanický překlad sekce biologie z Open Directory je -zde-. Můžete si tu přečíst třeba že: „Biologie = vědy o životě Některá ta hlavní pole ve vědách o životě zahrnují botaniku, zoologie, mikrobiologie, biochemie, genetika, ekologie. Některé oblasti biologie jsou silně zarovnány k medicíně, zemědělství a biotechnologii. Příbuzný: Kde měl bych předložit můj websajt o zvířatech? Nebo, kde já najdu zvířecí téma, které já hledám?“ Strojový překlad Wikipedie zase najdete na Navajo.cz.

Tahle realita nás o možnosti využívat botaniku z automatu asi zatím přímo nepřesvědčí. Přesto trend je zřejmý – automaty dokáží řadu úkonů udělat mnohdy kvalitněji, podstatně rychleji, levněji, jednotně (nebo i cíleně různorodě). Proč tedy nezautomatizovat i botaniku…

Ideálem je, aby už řada zaměstnanců v botanice nemusela svůj čas v zaměstnání/práci trávit zbytečně minimálně díky alespoň usnadnění/urychlení své práce. Koho tedy co asi nahradí či mu ušetří práci:

• vědci – jednodušší měření, elektronická evidence, zpracování a vyhledávání dat, eliminace složitého hledání informací
• učitelé – e-learning místo opakování toho co je beztak ve skriptech či si beztak každý může snadno dohledat na internetu, výuku mohou nahradit i filmy a hlasové záznamy (viz – 3. vývoj st. doplňků), na zjištění znalostí elektronické testovací programy (Moodle ap.)
• dokumentaristé – problém již není sehnat původně nákladnou profesionální a složitě ovladatelnou techniku, snadno se píší a rozesílají texty, pořizují reportáže ap.
• fotografové – s dobrým digitálem se může stát profesionálem téměř každý (dnes každý nafotí nejen krajinky, ale i přímo makro v kvalitě, kterou dříve dělal „krám“ za stovku tisíc korun)
• překladatelé – elektronické slovníky a posléze překladový software na oscanovatelné a dostupné elektronické dokumenty (viz)
• tajemníci – rychlá organizace a inzerce akcí v elektronických kalendářích (viz), elektronická rozesílka aktualit místo drahé papírové pošty (lepení obálek, tisknutí a donášení tiskovin)
• sekretářky – elektronické čtečky textů (viz), programy převádějící mluvené slovo v elektronický text (dnes jen náznaky v podobě hlasového ovládání některých aparátů)
• knihovníci – elektronické databáze dostupných dokumentů (viz)
• tiskaři – k přenosu a distribuci informací na monitor není potřeba potiskávat papír a vlastní časopis může mít v podstatě třeba ve formě elektronického blogu prakticky každý (viz)

V botanice lze poněkud těžko nahradit průvodce v měnící se přírodě (multimediálně lze kromě prostředí zapracovat třeba jednotlivé stromy, těžko ale efemérní plevele), dále je problém s automatizovanou determinací rostlin v terénu (možnost maximálně mít elektronické klíče, nikoli kapesní analyzátory DNA s příslušnými referenčními databázemi nějakých sekvencí).

Obecně jestliže historicky stroje a automaty braly lidem manuální práci, dnes elektronické technologie dokáží připravit o práci řadu lidí i s odborným vzděláním (minimálně díky vyšší efektivitě není potřeba tolik lidí na stejné množství práce). Problém je jen s nahrazením tvůrců, inovátorů a vývojářů, dále řídících a rozhodujících osob, dále těch kde se stále něco nehmotného mění (móda, sport, zábava, marketing, tarifní a peněžní služby) a nakonec někdo musí vyrábět a provozovat ty zmiňované automaty. Jediným na čem to ovšem všechno závisí je přísun zejména elektrické energie :)

Pakliže máte zájem o ekologii, dejte si pozor, aby jste se kvůli zájmu o třeba kytičky nestali nejen komunisty, ale dokonce i nacisty. Varuje populární president prof. Ing. Václav Klaus, CSc. (ODS), viz Deník.cz.

Pak si člověk říká, zda myšlenka, že nejlépe se o životní prostředí postará hospodářský růst (energeticky, surovinově a prostorově náročný), je myšlena upřímně – se zájmem, aby životní prostředí bylo opravdu v dobrém stavu (což je přeci „logické“, nakonec nejzachovalejší a čistou přírodu mají vyspělé ekonomiky, které se také nejméně podílí na skleníkovém efektu ap.).

Mimochodem: průměrná 4členná americká rodina ročně spotřebuje 3785 litrů nafty a 2270 kg uhlí (auta, topení, klimatizace, elektrospotřebiče…)

Kdo by nechtěl být zdravý a nechtěl využít přírodní sílu rostlin. Nabídka publikací o léčivých rostlinách je poměrně pestrá a nabídka informací je pestrá již i na internetu.

Léčivým rostlinám je věnována sekce „Léčivé rostliny“. Vedle stránek ryze amatérských nalezneme i stránky komerční (firmy obchodující s bylinkovými drogami mají na svých stránkách i katalogy rostlin – např. fa Leros) nebo stránky provozované vysokými školami (Daidalea od FaF UK v Hradci Králové) či vysokoškolskými učiteli (Toxicology vedené prof. Patočkou – vynikající způsob, jak nechat i vlastní studenty osahat možnost publikování alespoň na internetu).

Pokud se mluví o botanice, lidé obvykle jako důležité pokládají aplikace zaměřené na výzkum užitkových rostlin (plodin, technických rostlin), představí si rostliny okrasné nebo právě léčivé. „Obyčejné“ kytky jsou tu poněkud stranou, takže člověka napadá otázka, zda co není v současnosti využívané, zda opravdu reálně nemůže mít význam někdy v budoucnu. Hned vás napadnou sedmikrásky, kopřivy nebo jitrocel, které léčivkami kupodivu jsou. Ale tak vzpomeňme běžné zvonky, černohlávky či kakosty, i když vymyslet tyhle „nevýznamné“ rody dalo trochu více práce a nakonec se někde jako léčivky třeba objevit mohou. Zabrouzdnutím do Květeny si tu člověk uvědomí, že každý rod má nějaký význam – když ne zrovna s léčivkami, pak má jinak užitkové, indikační, ohrožené či okrasné druhy.

Nová doba každopádně přináší novinky. Co se například dříve vybralo k pěstování a šlechtění téměř náhodně, to nemusí být z hlediska využitelnosti ideální a čas přináší různé perspektivní, ale původně poněkud pomíjené alternativy. Objevují se tak alternativní plodiny (viz -zde-), ale občasné jsou i „renesance“ (zamyšlením nad dopady na životní prostředí může někdo preferovat cikorku místo kafe a jablka místo „výdobytku“ v podobě banánů). Podobně hledání alternativních léčivek a jejich obsahových látek pokračuje i v současnosti a důkazem je řada článků a nových produktů v podobě „zázraků“ a „tajemství zdraví“ různých lidí či dokonce celých národů. Samo bylinkaření je také dnes v jakési renesanci, kdy mnoho lidí místo syntetických léčiv používá ty bylinky nebo alespoň přípravky s komponentami přímo z bylinek.

Jak je to s perspektivou druhů? Systematický pohled vnáší do problému určité světlo, že určité skupiny sekundárních metabolitů jsou známy u určitých skupin rostlin. Co lidová medicína používala jako léčivky nebo znala jako rostliny jedovaté, to obsahuje dostatečně účinné látky nebo jejich množství (rostliny lilkovité má kdekdo zafixované ve spojitosti s alkaloidy, hluchavkovité zase obsahem silic a již před isolacemi a popsáním funkce účinných látek tyto rostliny nacházely patřičné uplatnění). Mezi trávami bychom naopak nehledali perspektivní zdroje potravinářských barviv (třeba betalainů), u magnólií zase alkaloidy.

A přece i třeba u magnólií ty alkaloidy nalezeny byly a jako atraktivní se jeví/jevily (a to nemluvě o fenylpropano­idech, které se postaraly o možné vyhubení některých druhů v přírodě a jejich udržení třeba jen v plantážích). Popis nové látky pro vědu je jistě vždy zajímavý, nicméně význam pro praxi má i její koncentrace. Ta třeba v případě těch alkaloidů magnólií nemusí být vysoká a na řadu nakonec může přijít chemická syntéza. Výhodou přírodních léčiv je, že v sobě mají řadu dalších pomocných látek a zkrátka v určité podobě se vyskytují v přírodě (nejsou cizí živým organizmům). Syntetické tablety jsou naproti tomu jen syntetické tablety a řadu v nich obsažených komponent bych třeba u potravin neakceptoval (byť v případě některých v přírodě v omezeném množství dostupných látek asi nezbývá než zkrátka podávat je koncentrovaně v těch tabletách). Nutno poznamenat, že farmaceuté také pokládají často za „balast“ sledování obsahu látek v závislosti na variabilitě v rámci taxonu či spojitosti s evolučním vznikem, třeba rozlišování vícera druhů třezalek či magnólií po nich ani nikdo nemůže chtít

Sběr léčivek je i jednou z možností jak si přivydělat. K výkupům viz Levnýživot.cz či Zlatobýl.cz.

Mnozí osobní homepage berou jen jako druh exhibicionizmu, říkají „co je komu po mně“ nebo si nedovedou zařídit ani blog (nebo blogy vůbec ani neznají). Dvakrát nemusí milovat ani celý internet, natož si dávat práci s nesmysly. Vítejte ve 21. století plném výkladních skříní :)

Je otázkou, zda nezřídkavá absence osobních stránek je u botaniků projevem třeba zaostalosti nebo se to skutečně nevyplatí a kdo tímhle neztrácí čas, ten má možnost udělat více práce a slavit více úspěchů. Nakonec homepage mají spíše třeba lidé pohybující se v umění (umělci, baviči) nebo ve vysoké politice. Faktem ale je, že v prvé řadě musíte mít co na své stránky dát – ukázky děl (nahrávky, obrazy), politické vize a názory ap. Kdo nic pořádně nemá, co by si taky dával na stránky a je tak jednoduché říci, že homepage prostě „nemají smysl“. U špičkových vědců a profesorů je homepage docela častá, dále častější je u mladších lidí.

Vědci prostřednictvím své stránky mohou nabídnout své publikace, presentace, možnosti zpracování diplomek ap. Fragmenty vědy v jednotlivých publikacích od jedné osoby se zde hromadí a může tu být prostě všechno. Různé věci nikomu nemusíte posílat e-mailem (což je u větších souborů beztak problém), ale stačí na ně posílat odkazy (kde si co stáhnout). Pokud vytváříte internetové stránky nebo píšete do nějakých internetových projektů, ideálním způsobem „podpisu“ je odkaz na vlastní homepage. Zvyšuje to tak důvěryhodnost vašeho díla, kdy i když někam píšete poprvé, čtenář má možnost hodnotit nejen jedno nějaké dílko, ale blíže se s vámi prostě seznámit pokud vás nezná. Homepage doplněná blogem říká, že nejste nikdo bez názoru a že nežijete ve světě jen sami pro sebe odtrženi od reality (což ovšem můžete dát najevo nejen neexistencí blogu, ale i obsahem fungujícího blogu). Výhodou je celosvětová dostupnost pro uživatele internetu a možnost průběžných aktualizací.

Cíl homepage je osobní presentace – někdo ji považuje za nedůležitou, že je důležitá vlastní práce, ale je to podobné jako pořádat nějakou akci a nedát o ní pořádně vědět zájemcům (protože propagace dosud není vnímána jako plnohodnotná součást akce). Obdobně si mnoho lidí neuvědomuje nesrozumitelnost svého vystoupení (a tím pádem i zbytečnost takového vystoupení) nikoli pro vysokou odbornou úroveň, ale kvůli nerozvinutým presentačním dovednostem (což pak „vědeckost“ také rozhodně přímo nedokládá a snaha o řešení by tu měla být). Narozdíl od osobního chování se homepage nemůže přizpůsobovat jednotlivým čtenářům, ani se pro různé příležitosti nemůže „převlékat“ (prostě visí, ale zase může existovat více variant na různých adresách).

Pokud někdo neumí tvořit internetové stránky, lze dnes vlastní stránky pomocí různých služeb generovat (nutná registrace, zadání údajů do připravených formulářů, volba vzhledu – rozhodně ne trápení s kódem). Generované homepage spojené s různými informačními systémy mají velké instituce (univerzity pro své zaměstnance ap.), jinak lze využít třeba blogové systémy (Blog.cz/ , Bloguje.cz/, Lidé.cz/ ) nebo Estránky.cz/. Vytvoření homepage nezabere déle než jeden den, pakliže chcete přesunout jen pár formálních údajů z životopisu a kontaktní informace. Pro zájemce tu máme i pár odkázků pro webmastry.

Co by na homepage nemělo chybět, to jsou kontaktní údaje – velmi to ulehčuje práci těm, kteří ty kontaktní údaje na vás hledají (ale i vám samotným – usnadněním hledání vás nikdo ohledně hledání neotravuje). Na zvážení je i zveřejnění vlastní fotografie, kdy se na vás může kdekdo cestou obrátit aniž by vás před tím musel již vidět a osobně pak můžete vyřídit různé věci. Samozřejmě není to úplně příjemné, když vás někdo začat zdravit aniž byste ho sami znali, ale ono stačí ukázat se krátce v televizi a lidi si na vás začnou ukazovat aniž by vás znali.

Dále je otázkou, zda na osobní stránky patří smajlíky , osobní informace a fotografie či hovorová mluva. Na vlastní homepage si každopádně můžete dát co chcete, projev vlastní osobnosti nemůže být na škodu – naopak :) V případě formálních homepage generovaných v rámci stránek nějaké instituce moc příležitostí k osobitosti osobní presentace není, což je do určité míry i pochopitelné. I zde by ale měla být možnost nějakého zosobnění třeba prostředí stránek (ilustrující obrázky, barevné režimy), podobně nakonec oblečení také nenosíme všichni „stejně šedivé“ a sídliště nemáme bez „nepotřebné“ zeleně.

Homepage botaniků letem světem:

Botanici Akademie věd ČR

Zaměstnanci Katedry botaniky PřF UK v Praze

Přednášející Katedry botaniky PřF JČU v Č. Budějovicích

Botaničtí doktorandi (aktualizace rušící neaktuálnost odmítány)

Redaktoři Botany.cz – šéfredaktor (další redaktoři viz postranní menu)

Muzejníci viz stránky muzeií (zpravidla homepage nemají)

Wendys s Fotografického herbáře

Poslanec – botanik Böhnisch (vynikající sociální demokrat)

Poslanec – botanik Ambrozek (lidovec, předseda ČSOP)

Google Directory – Botanists

Index of Botanists (světová databáze pro hledání botaniků)