Botanické zahrady a arboreta

Srpen 24th, 2007 by Jiří Jakl

procházka s poznáním

Mnozí by tipovali, že u nás máme celkem tak dvacítku botanických zahrad a arboret - omyl! Některé tyto objekty jsou otevřeny celoročně, jiné jen do konce října, některé jsou soukromé a kromě vlastních kytek a dřevin mohou nabídnout i různé doplňkové akce. Poznejte krásu exotických i našich rostlin v oázách klidu mnohdy i přímo uprostřed velkých měst.

V ČR najdeme necelou dvacítku botanických zahrad a kolem dvacítky arboret (druh botanických sbírek zaměřených na dřeviny; jméno odvozeno od latinského slova arbor - strom). Někdy je však spíše otázkou, co lze označit jako arboretum a co je třeba jen cenný park - mnohé zámecké parky mají cennější sbírky dřevin než mnohá “arboreta” (byť cílem zřízení nebyla sbírková činnost, ale zejména esteticky atraktivní doplněk třeba zámeckých komplexů). Kompletní seznam těchto objektů naleznete na stránce eBotaniky -zde- (od dob Botaniky nikde bývá tato stránka nejobsáhlejším, kupodivu i dosud doplňovaným přehledem a čerpají z něj i další servery), od věci není ani stránka parků a zeleně.

Botanické zahrady spravují jednak města, jednak jsou to školní či soukromé objekty (Ostrá, Sněžná). Některé botanické zahrady a arboreta jsou veřejnosti přístupné celoročně (BZ PřF UK v Praze), jiné od dubna do konce října (dříve platilo pro BZ Praha - Troja), návštěvu některých je nutno předem dohodnout (Arboretum Sofronka Plzeň) či si pohlídat jejich dny otevřených dveří (Arboretum Křtiny).

Řada lidí si pod pojmem botanická zahrada může představit bujnou fantazii barevných mnohotvárných exotických rostlin někde ve sklenících. Hlad takovýchto labužníků uspokojí třeba expozice v botanické zahradě v Liberci či zahrady v Praze Tróji s Fata Morganou. S krásou světa rostlin nás mohou seznámit i expozice našich domácích rostlin - fakultní botanické zahrady v Praze, Brně a jinde. Příjemnou vycházku můžeme doplnit poznáváním rostlin podle popisků a cedulek, které obvykle nechybí v žádné dobré botanické zahradě (*).

Botanické zahrady, to nejsou jen expozice nejrůznějších rostlin, ale i výstavní a přednáškové akce. K jejich evidenci již nyní můžete využít právě internetové stránky těchto zařízení. Sekundárně se informace o akcích objevují například na stránkách Unie botanických zahrad ČR, případně exkurze do objektů pořádají regionální pobočky České botanické společnosti nebo Dendrologická sekce ČBS.

Botanické zahrady patří ke kulturním zařízením, která podporují vědu, výuku, napomáhají zachování původní i kultivované přírody a podílejí se na zdokonalení a výchově člověka k ochraně přírody a životního prostředí. Hlavní odpovědnost za sledování vytyčených cílů převzala Mezinárodní organizace botanických zahrad (Botanic Gardens Conservation International), ustanovená v r. 1954. Výsledkem vědecké práce botanických zahrad je zpracovávání a vydávání seznamů semen, tzv. Index seminum, jejichž prostřednictvím botanické zahrady nabízejí příbuzným pracovištím zdarma semena planých i pěstovaných rostlin, bylin i dřevin.

O botanických zahradách:

Šetelová V. (1977); Botanické zahrady; SPN, Praha

Sekerka P. - Co je botanická zahrada? (Botany.cz)

(*) Popisné cedulky rostlin bohužel jen zřídka nacházíme u každé rostliny, což vadí jak laikům, tak i mnohým odborníkům (přeci jen v zahradě ani nevíte, jestli kytka je z Ameriky nebo Asie, kam se přímo sami nedostanete). Odborníci si mohou všimnout i jmenoslovných neaktuálností či dokonce záměn druhů, na což u popsaných rostlin lze přímo poukázat (i když to nemusí stát ani za námahu, protože “cennější” jsou rostliny v přírodě).

V porovnání, aby bylo vůbec co ukazovat, se mohou cedulky zdát až malicherností. Jenže i jen neoznačené rostliny ztrácí význam pro vzdělávání (kdo nezná správné jméno, nezná druh a jakékoli zbytečné dohledávání zvyšuje pravděpodobnost chyb i vůbec rezignaci na tuto činnost). Označení také není jen pro lidi, kteří tomu tolik nerozumí a všechno hned zapomenou. Dnes si mnohdy totiž rostliny fotí i “obyčejní” návštěvníci a dochází ke zbytečnému násobení množení bludů prostřednictvím Internetu (i když je pravda, že další bludy vznikají i při vlastním vystavování fotografií na Internet).

A než množství rostlin v zahradách nepopsaných, je dost možná lepší mít alespoň pár rostlin popsaných a případně komentovaných, protože sebevíce bezejmenných rostlin v zahradách toho nikomu moc nepřinese. Obdobně je tomu i s herbářovými položkami, semeny apod.

Posted in Botanopolitan | 14 Comments »

Botanické výlety a exkurze

Srpen 9th, 2007 by Jiří Jakl

botanické pravdy v terénu

V dnešní době nejrůznějších informačních médií se poněkud zmenšuje význam živých přednášek a exkurzí - kvalita a množství informací se nedají srovnávat s audiovizuálními pořady, prověřovanými texty či multimediálními doplňky, energie investovaná do fyzické přítomnosti je proti on-line formě již vysoká. Přesto existují dobré důvody, proč takové akce smysl mají a je dobré vědět i něco o úskalích jejich organizace.

Je mnoho způsobů jak dojít k poznání - školní výukou a čtením tiskovin počínaje, přes poslouchání rádií a sledování televize, konče poznáváním s využitím počítače a připojením k Internetu (kam se nakonec přesouvá mnohé z tiskovin a jsou tu k dispozici i záznamy vysílání k procházení dle gusta - viz např. příroda ve vysílání).

Opomíjet však nejde ani akce typu výstavy, přednášky, exkurze či besedy. Po těch nejde tak snadno šáhnout do knihovny, pustit si je v televizi či na počítači, přímo je zažít je nutné fyzicky na místě. Namítnout lze použitelností různých záznamů a telekomunikačních technologií (včetně využití kamer a mikrofonů jejichž prostřednictvím lze do akce i přímo vstupovat nebo alespoň dodatečně prostřednictvím elektronické pošty reagovat), jejich omezení však spočívá v trojrozměrném obrazu, reálném zvuku (byť dle libosti snadno nastavitelným) a přenosu hmatových a čichových vjemů, o fyzických zážitcích terénu a dosud ještě i nevyzpytatelnému počasí nemluvě.

Po vyřešení problémů, jak se fyzicky dopravit na místo a jak si udělat čas na konkrétní dobu, lze zažít neočekávatelné zážitky (proti třeba i nalezenému prostému sestříhanému záznamu). Můžete se tu prostě zeptat prakticky kohokoli na cokoli (dodnes řada lidí nemá ani své internetové stránky či alespoň webkameru, takže proti on-line komunikaci víte hned o každém i jak vlastně ve skutečnosti vypadá - i když tato informace by měla být spíše bezpředmětná ve srovnání s obsahem komunikace). Je tu i větší prostor pro osvětu, která se jinak nečte, ale na místě hůře přeslechne. Jazyk a obsah sdělení živých lidí se také liší od toho v “oficiální” podobě (knihy pomíjejí mnemotechniku, jazyk a obsah korigovaný, protože mnohé se nepíše apod.).

Přehled botanických akcí jste jistě již nalezli na stránce akce. Jakkoli v mnohém jsou přínosnější přímo nějaké tiskoviny či pořady (více informativní, ukázky i mimořádných vzácností), opomíjet nelze právě osobní kontakt, kde se projeví spíše kdo jaký je a jak lze spolupracovat, než právě ve srovnání s tím, co je veřejně dostupné a presentované všem třeba s přípojkou k Internetu.

Alespoň donedávna botanické akce rozhodně nemívaly masový charakter, ale ani charakter cílený pro úzký okruh odborníků. Spíše se sešla heterogenní skupinka zájemců, kteří se o akci náhodou dozvěděli prostřednictvím dvou nástěnek, dopisů uzavřenému kolektivu či zastrčených a odpuzujících internetových stránek. Často diskutované je srovnání s ornitology, kde jsou akce známé otevřeností a množstvím zájemců, nemají komerční formát, přitom dobrou odbornou úroveň. Kromě botanických zahrad, muzeí či České botanické společnosti dnes akce spojené s botanikou pořádají i různé ochranářské organizace a ekocentra (kde jsou paralelně činní titíž botanici sledující i přímou pomoc přírodě), aktivity se začínají ukazovat i ve spojitosti s provozem některých webů. Charakter akcí souvisí nejen s fázemi vegetačního období, ale často i se školním rokem (otevřené školy x studenti a učitelé na prázdninách).

Zájem veřejnosti o akce je potěšitelný, podpora akcí záhodná nikoli jen co do jejich masovosti, ale i co do množství či různorodosti (odborné úrovně či zaměření). Rozhodně nelze podceňovat propagaci, která může v dnešní záplavě propagace konzumních produktů poněkud zapadat. Propagaci byl věnován příspěvek spojený s kalendáři. Překvapení z množství zájemců (zvaných “čumilové”) by nastávat neměla, vždyť proto se akce snad pořádají (a také mají co nabídnout, ne aby si vedoucí dával pozor na jazyk, aby neřekl něco, “co k něčemu je”).

Když zájem upadá, tam obor a organizace upadá, opakem je více zájemců a všechno pozitivní s tím spojené. Navnazování na akce by rozhodně mělo být běžné třeba i u učitelů. Je samotné k tomu ale mnohdy nikdo osobitě nepřivedl a výsledek je pak zřejmý - jejich studenti mnohdy ani nevědí o olympiádách a dalších akcích, o jejich zapojení pak nemluvě (ať jde o zájem potenciálně přirozený i vzbuzený ukázkou alternativy k jinak bezduchým činnostem).

Než přímo vedení odborníky užívajícími vlastní pokročilé znalosti či “český” jazyk je vhodné mít profesionální popularizátory přibližující korektně (avšak srozumitelně pro každého) různé problémy. “Vědci” beztak nemají moc času, zároveň popularizace (ačkoli jako neoddiskutovatelná součást vědy) mnohdy chátrá a chybí tu třeba finance a propagace (exkurze, výstavy, presentace - zájem viz začátek předchozího odstavce). Na druhou stranu profesionální popularizace se dostává do různých vysílání či relativně čtivých odbornějších časopisů (Živa, Vesmír aj.) a odtržitost “vědců” od zainteresované veřejnosti cílem také není.

Některé akce nepřímo podporuje stát (podpora proklamovaných aktivit institucí), na některých se vybírá třeba padesátikoruna vstupného, další se realizují jako naprosto dobrovolná aktivita. Osobně nenamítám nic proti finančním příspěvkům srovnatelným se vstupným do muzeí (obyčejný student s tímto výdajem už ale může váhat) nebo nemám nic proti komerční presentaci něčeho nového, užitečného pro konkrétní skupinu účastníků či omezeně dostupného (což není “vždy dokonalá chuť” jistého nápoje jako spíše třeba presentace některých knih nebo terénního vybavení - řekněme “tématicky doplňující reklama”).

Ve spontánnosti exkurzí je krása, ale proti vypozorovaným a prodiskutovaným doporučením jistě nelze nic namítat (prvořadý význam obsahu to nesnižuje, špatné podání obsahu ale nakonec nikomu nemusí nic dát ani obsahově). Zde lze doporučit text “K teórii a praxi botanických exkurzií” (slovensky, formát .doc, autor Pavol Mereďa - jeho slova: “Co sa tyka mojich prispevkov, dufam ze ich chapete ako satiru a nie oficialne navody”).

Každá exkurze by myslím měla začít seznámením vedoucích a účastníků, dále je vhodné přiblížit něco k místu konání (lokalizace, správa, zajímavosti, biotopy) a vlastní organizaci (trasa, časový harmonogram, občerstvení). Vhodné je rozdat (či předem prostřednictvím Internetu presentovat či odkazovat) soupis taxonů nebo i základních informací o prostředí. Jak úvod exkurzí může vypadat si můžete poslechnout zde (17 MB, formát .wav).

Klasické exkurze bývají hodně o určování kytek, ilustraci jejich vzhledu a místech kde rostou (což samo o sobě samozřejmě žádnou kytku nechrání, ani k ní myslím nepřináší citový vztah). Dobrý provázející botanik se pozná, že paradoxně mnohdy odmítne říci jméno kdekteré kytky (u složitých rodů jako pampeliška a ostružiník, či snadno zaměnitelných třeba i jen dvou druhů, kdy jeden je vzácný - “čím víc vím, tím vím, že moc nevím”). Při exkurzích je i možnost sběru určených rostlin, lepší jsou ale “fotolovy”.

Poznávání rostlin je důležité (determinace - kdo nezná jméno, nezná druh…), samo o sobě ale nic neřeší (zejména když spíše než zvládnutí poznávací metodiky poznáme jen pár druhů). Není tak těžké říci něco o vzhledu a ukázat to, “kořením” je ale co není vidět a může přinášet vztah k rostlinám - příznačná lidová jména, souvislosti s obsahovými látkami, praktické využití (lékařství, potravinářství, textil apod.), informace o opylování a šíření semen, ilustrace evoluce, citové vnímání rostlin apod. (je to ale o zamýšlení, nejen prostém vidění). Ideální je také spojení příjemného s užitečným - povídání a demonstrace v přestávce např. při vlastnoručním kosení luk.

Vlastní exkurze bývá až “třešinkou na dortu” jíž předchází nutná příprava. Vedle samotného promyšlení trasy je nutné sehnat nějaké informace k prostředí, prověřit dopravní dostupnost a stanovit vhodný termín. Při přípravě si lze trasu projít “nanečisto” a poznamenat si ledacos prostřednictvím diktafonu, zaznamenávat lze i GPS souřadnice (dostupné programy mohou vykreslit digitální mapu s vyznačenou trasou pohybu) a navnadit účastníky orientační fotodokumentací hlavních cílů (v rámci propagace a informačního servisu k akci zejména na Internetu). Připravit exkurzi lze již i bez přímé účasti organizátora, vezmeme-li možnost M-learningu (mobilní vzdělávání prostřednictvím mobilní elektroniky - audioprůvodci, průvodci pro kapesní počítače apod.). Existují ovšem i tradiční naučné stezky a tištění průvodci využitelní k exkurzím.

Závěrem tedy snad jen říci, pojďte do toho, třeba dáme řeč ;-)

Posted in Botanopolitan | 3130 Comments »