eBotanika.net - botanika na netu » 2007 » Duben

Pampelišky - oklikama k medu

Duben 22nd, 2007 by Jiří Jakl

pampeliška

No pampelišky (lat. Taraxacum), to je tak. Samo jméno je poznamenáno učiteli, kteří chtěli/chtějí slyšet správný, leč “umělý”, název smetánka. Chytří učitelé znají “smetanku lékařskou”, která prakticky neexistuje (resp. jméno Taraxacum officinale se vztahuje k severským rostlinám) a do tohoto “taxonu” je řazeno (či v něm očekáváno) řádově již několik stovek u nás rostoucích druhů (pak nepřekvapí, že na malém plácku může růst hned třeba pět druhů). Profesorem Dostálem zavedený název smetánka, kterého se učitelé vehementně dožadovali (ačkoli české rodové názvy nejsou/nebyly nijak kodifikovány), se díky Kubátovu klíči z roku 2002 zase má říkat pampeliška (a to čemu se mělo říkat pampeliška - Leontodon - jsou zase pro změnu máchelky).

Pampelišky zrovna kvetou, od slova “lékařská” vyplývá, že použitelné jsou v lékařství (kořen), listy se dají dát do salátů, má je rádo domácí zvířectvo (králíci aj.) a latex jedné z pampelišek se dokonce měl využívat v průmyslové výrobě. Žluťoučké pampelišky přitahují pozornost fotografů “všedního dne” (jejich wallpapery jsou fajn), je radost lehnout si do žluťoučkého moře pampelišek, po odkvětu se zase dají rozfoukávat bílá chmýří celých trsů pampelišek. Radost udělají frkačky, splétat se dají věnce a tu radost dovrší nakonec i zašpiněné ruce a oblečení od černajícího latexu. Tím jak jsou pampelišky taxonomicky složité (apomixie), jejich studium přináší zajímavé vědecké poznatky (a ČR se může pochlubit odborníky zvučných jmen Kirschner, Štěpánek, B. Trávníček). Jsou to ale i významné plevele (potěší ať už v jahodách, tak i jinde), působí i jako alergeny (opylovány hmyzem, tvorba pylu mnohdy omezena i že pyl k apomiktickému rozmnožování netřeba, ale samotnému mi alergoložka alergii kožním testem dokázala). A některé druhy pampelišek jsou dokonce natolik vzácné, že při jejich sběru bychom měli ctít určitá etická pravidla, aby tyto formy života zvyšující biodiverzitu byly zachovány i pro další generace. Ale kdo tyto formy pozná, že? To o ně nutno zakopnout podobně jako o metrovou pampelišku.

No ale k tomu medu. Med nedělají jen včeličky, nakonec je znám i turecký med, který nemá ani moc společného s kytkama. Ten pampeliškový se z pampelišek dělá, jde v podstatě o vaření jejich květů a cukernatost dohnanou přidaným obyčejným cukrem (sacharosou, neboli cukrem řepným). Sám jsem ten med dělat zkoušel, ale výledek byl spíše “zelený cukr”. Moje babička med uměla a na Internetu jsou k dispozici různé návody na přípravu (viz zde zde zde). K použitým pampeliškám bych jen doplnil, že vhodná doba sběru není příliš brzo ráno nebo až k večeru (květy se zavírají a svěží jsou přeci jen spíš tak k poledni). Pampelišky od cesty jsou zaprášené a vůbec ta silnice asi moc zdravá není. Problémem bývají blýskáčci (drobní broučci), které již kuchařské návody nezmiňují. V květech jich je zalezlých plno a když si pampelišky s nimi přinesete domů, je to skutečně “radost”. Tito broucci jsou však velmi fotocitliví, od čehož se odvíjí možnost, jak se jich zbavit. Květy natrhejte do košíků, košík nechte nějakou dobu venku a broučci rádi sami vylezou. Vyplachování těchto brouků z květů jednak spíše znehodnocuje květy (vyplavování pylu či nektaru), jednak to stojí velké úsilí i hodně vody. Při vaření medu příliš neexperimentujte - sám jsem si myslel, že čím více pampelišek, tím to bude aromatičtější a zdravější, čím více cukru, tím sladší, hustější a pravděpodobnější “medovění”. Přidal jsem i několik kapek oleje, že vyluhuji i chlorofyl a bude to vůbec strašně zdravé. Víc pampelišek skutečně nic neřeší (dávky 200-250 květů jsou skutečně optimální, jinak je těch květů v hrnci přespříliš), víc cukru akorát způsobí cukernatění a olej zůstává na hladině (ať vaříte a mícháte jak chcete, navíc beztak zelená v medu není moc lákavá).

Takže hodně štěstí s vařením medu a radostí z pampelišek!

Posted in Botanopolitan | 5 Comments »